ENDEFR
facebook

Vyhledávání

Pohřebiště v Zelenči

zel20

Záchranné archeologické výzkumy provedené v letech 1997, 2003, 2004 a 2005.

Středověké písemné prameny do 14. století o Zelenči téměř nemluví. Ještě nedávno byla uváděna prvá písemná zmínka související se Zelenčem až k roku 1385, kdy kanovník Volfram (syn Menharta ze Škvorce) prodal "své věrné" v Zelenči se svolením královým. V současné době víme o starším písemném pramenu, kde je Zelenečuváděn v souvislosti se stavbou chrámu sv. Víta na Pražském hradě jižk roku 1372. Ve stavebních účtech za léta 1372 - 1378 je uvedena řada jmen zelenečských povozníků, kteří vozili na stavbu tohoto chrámu kámen hlavně z nově otevřeného lomu severovýchodně od Horoušan a to již bezesporu osada Zeleneč určitou dobu existovala.

Záchranný archeologický výzkum, v posledních letech prováděný v rámci sledovaných zemních prací na území katastru celé obce sice již řadu nových poznatků přinesl, ale ty přesto zatím nedávají ucelenou představu o hustotě jak středověkého osídlení, tak o osídlení v dřívějších dobách a co se týče kontinuity osídlení musíme konstatovat, že na mapě Zelenče je ještě mnoho nezaplněných míst.

O prvém známém archeologickém nálezu z katastru obce Zelenče se mluví již v 18. století. Zmiňuje se o něm rytíř Matyáš Kalina z Jäthensteina a patrně šlo o náhodný nález kamenné sekerky či sekeromlatu. Kolem roku 1800 pak dochází k dalšímu náhodnému nálezu na jakésivyvýšenině u obce a to v souvislosti se skrývkou před otevřením lomu na kámen v místech „Na poddanském poli“, kde dělníci nalezli a zničili keramické nádoby. Mohlo se jednat nejspíše o inventář ze žárových hrobů, pokud budeme uvažovat, že šlo o celé nádoby, které dělníci "zničili", ale jakého stáří, to už se dnes těžko dopátráme.

Lomy na kámen se nacházely v několika polohách a dnes, podle nedávného zjištění v říjnu roku 2004 při výkopu pro základy nového rodinného domu na současném pozemku č. 33/1 víme, že v lomu nacházejícím se na této a patrně i přilehlých parcelách, ležícím při severozápadním okraji dnešní obce v místech zvaných "Za Humny", byl kámen ke stavebním účelům lámán již ve středověku. Odkrytá situace dokládá, že v těchto místech po vytěžení vrstvy kamene do hloubky kolem 2 m vzniklá jáma byla již ve středověku následně zaplňována drobným kamenným, pro stavební účely nepoužitelným odpadem, vznikajícím při postupném lámání dalšího kamene z nového lomu, otevřeného v těsné blízkosti tohoto staršího. Stavební aktivity si samozřejmě vyžadovaly další a další stavební materiál, kterým byla z ekonomického hlediska i z hlediska dostupnosti místní opuka nejvýhodnější.

Na katastrální mapě Zelenče z roku 1841 vidíme, že pod parcelním č. 33 je znázorněna rohová parcela, označená jako zahrada zabírající poměrně rozsáhlou plochu, na jihu a západě lemovaná starou komunikací vedoucí po obvodu obce.

V souvislosti s touto těžbou kamene již ale hovoříme o vyspělém středověku a novověku, tj. o době 14. a následujících století. Vraťme se však zpět do raného středověku, kam datujeme nalezené kostrové pohřebiště, na kterém se začalo pohřbívat před koncem 9. století a jehož funkce po několika desetiletích skončila a to ještě před polovinou 10. století. V této době zde, na zatím nám blíže neznámém místě, založili slovanští obyvatelé osadu, a to jak zatím můžeme z dosavadních poznatků usuzovat, v místech po několik století neosídleném.

K výzkumu raně středověkého pohřebiště

K zajímavému a nepředpokládanému nálezu došlo v roce 1997, kdy probíhala výstavba plynovodního přivaděče do obce. Při této stavbě, částečně procházející od severu souběžně s okresní silnicí č. 33310 spojující Zeleneč se Svémyslicemi, byly při neoznámené akci na severním okraji obce, jižně nedaleko od místa, kde se již od dávna spojovaly tři komunikace v jednu cestu k Zelenči, výkopem narušeny kostrové hroby. Okamžitě provedeným záchranným archeologickým výzkumem se podařilo zdokumentovat 15 méně či více výkopy poškozených hrobových jam s ostatky celkem 19 jedinců různého věku. Většina hrobů byla bez jakéhokoliv průvodního materiálu, v jednom případě byla nalezena keramická nádobka, náhrdelník z jantarových a skleněných korálků s mušličkou kauri, dále bronzové a jedna stříbrná v druhotné poloze nalezená záušnice. Na základě neúplných podkladů pro hodnocení byly nalezené hroby předběžně datovány do 10. století a vyslovena hypotéza, že by pohřebiště mohlo časově přecházet ještě do mladšího období.

V roce 2003, po získaných podkladech a informaci, že prostor parcely č. 612/7 navazující na východní okraj dříve zjištěných hrobových jam se má stát předmětem zástavby 43 rodinných domů, bylo jednáno s vedením obce. Po zdůvodněném předpokladu, že lze v těchto místech počítat s dalšími archeologickými nálezy, následně proběhla jednání i s firmou SINGA s.r.o., která výstavbu v prostoru Zelenče koordinuje a zajišťuje. Bylo dohodnuto, že na předmětném prostoru určeném pro zástavbu, bude v předstihu proveden záchranný archeologický výzkum, kterým se předejde průběžnému narušování archeologických objektů a tím k zastavování stavebních prací krátce po jejich zahájení. Ukázalo se, že zvolený postupi přes určité finanční problémy byl optimálním řešením. Po odhumusování plochy bylo zjištěno rozsáhlé archeologické naleziště, které si vyžádalo téměř dva a půl měsíce terénních prací, během kterých bylo prozkoumáno a zdokumentováno 109 archeologických pravěkých a raně středověkýchobjektů. Mimo několika sídlištních objektů jsou zajímavým nálezem i 4 kostrové hroby z pozdní doby kamenné, patřící nositelům kultury se šňůrovou keramikou. Podstatnou část ale tvořilo pokračující raně středověké pohřebiště, jehož výzkumem bylo zjištěno dalších 129 pohřbů dospělých i mladistvých jedinců. Na základě četných hmotných dokladů, získaných tímto výzkumem z jednotlivých slovanských hrobů bylo alespoň zatím dřívější předběžné datování pohřebiště korigováno do doby před konec 9. až po první polovinu 10. století.

Mezi dosud získanými dvaceti keramickými nádobami z výbavy hrobů nacházíme značné typové a materiálové rozdíly. Některé nádoby se materiálově a tvarově blíží ke keramice ze slavníkovské Libice, jiné se hlásí do mělnické oblasti, některé mohou být místní provenience a to vše mimo jiné je předmětem dalšího výzkumu.

Poměrně výrazně jsou také na pohřebišti zastoupeny kovové předměty. Jednak několik typů bronzových, stříbrných, stříbrem plátovaných i zlacených esovitých záušnic. Početný je i soubor železných nožů, z nichž nejméně dva vynikaly zvláštní výzdobou, dále jsou to přezky, ocílky a kování věder.

Neméně významným průvodním materiálem z hrobů je značné množství skleněných a jantarových korálů z náhrdelníků, které byly zjištěny celkem u devíti jedinců. Poměrně v překvapivém počtu se zde vyskytují větší zdobené skleněné perly, které stejně tak jako jantarové byly na rozdíl od korálků segmentovaných předmětem dovozu ze vzdálených území. Součástí tří náhrdelníků byly i drobné, velmi vzácně se u nás ve slovanském období vyskytujícímušličky „KAURI“ - ulity mořského mlže Cypraea moneta (Zavinutec penízkový), sbírané již v době před Kristem, hlavně na souostroví Malevid, v oblasti kolem Indického oceánu i v západní Africe. Unikátním nálezem je ale malá závěsná, na povrchu zdobená schránka „KAPTORGA“, vyrobená z bronzového plechu a pájená cínem, která tvořila ústřední část náhrdelníku dospělé ženy. Kaptorgy, původně drobné relikviáře, bývají v archeologických nálezech interpretovány jako amulety nebo schránky na ostatky svatých.

Důležité bylo i zdokumentování úpravy jednotlivých hrobových jam. Ve většině případů jsme se setkali se zbytky dřevěného obložení hrobové jámy, případně rakve, v řadě hrobů bylo navíc zjištěno částečné nebo celkové obložení z kamene. Některé hrobové jámy byly celé vyplněny vrstvami kamenů a v těchto případech nelze vyloučit spojitost s pověrou protivampyrického opatření proti návratu mrtvého z hrobu.

V současné době přesto zůstává kolem nalezeného pohřebiště ještě řada důležitých nezodpovězených otázek. Jednou ze zásadních je, kolik bylo celkem na pohřebišti pochováno jedinců, zvláště pak odkud sem tehdejší lid, žijící na území dnešního Zelenče přesídlil a ke komu náležel. Další neznámou zatím zůstává, v kterých místech se rozkládala patrně nemaláosada lidu žijícího zde pouze po několik desetiletí v době funkčnosti pohřebiště. Zajímavou zůstává i otázka, proč v tomto prostoru v následujícím období pohřbívání nepokračovalo, nebo kam přesídlil lid z této dosud nezjištěné osady, či z jakých příčin začal své zemřelé pochovávat na jiném místě? K jedné z těchto otázek nemůžeme v této souvislosti odmítnout ani hypotetickou možnost na určitou dobu vynuceného odchodu zdejšího lidu ve spojitosti se vznikajícím a nově budovaným Boleslavovým hradem v místech dnešní Staré Boleslavi.

Připomeňme si pro ilustraci doby v 19. kapitole Kosmovy kroniky popsanou událost, ve které provedený krutý čin knížete Boleslava kronikář Kosmas klade několik let zpět před rok 932. "Tak se stalo, že si umínil založiti hrad po způsobu římském. A hned svolal přední muže z lidu, všechny do jednoho, na jedno místo a dovedl je do lesa u řeky Labe, a označiv jim místo, vyjevil jim tajné přání srdce svého řka: Zde chci a káži, abyste mi po římském způsobu vystavěli hradní zeď velmi vysokou dokola. K tomu oni odpověděli: My, kteří jsme ústa lidu a držíme odznaky svých hodností, my ti odříkáme, protože ani neumíme ani nechceme učiniti, co nařizuješ, vždyť ani naši otcové nic takového dříve nečinili. Hle, stojíme před tvýma očima a raději skláníme své šije pod tvým mečem než nesnesitelným jhem roboty. Učiň co chceš; neboť neposlechneme tvého rozkazu. Tu kníže vzplanul strašným hněvem a vyskočiv na zpuchřelý kmen, jež tam v lese právě ležel, a vytasiv meč zvolal: Lenochové a líných otců synové! Nejste-li polomuži neb tvorové, kteří nestojí ani za špinavou slupku z hrušky, dokažte skutky svá slova a zkuste zda je lehčí skloniti šiji pod mečem či jhem roboty. A tu nastala podívaná paměti hodná a úžas budící nad drzostí smělého knížete: kdyby byl měl tisíc pravic na jednom těle a v každé zbraň, nebyl by se tak četný zástup třásl o nic méně. Kníže spatřiv,že jsou bledí jako stěna, chytil jednoho, který byl první mezi staršími, za kštici a ťav, jak mohl nejsilněji, usekl mu hlavu jako slabou makovici a řekl: Tak to chci, učiním tak, plať namísto rozumu vůle! Ostatní, vidouce to a pozdě toho želíce, padli knížeti ke kolenům a prosili ho s pláčem za odpuštění: Pane, již nám odpusť viny, již ve všem poslechneme tvých rozkazů, již dobrovolně činíme vše, čeho si přeješ, jen nebuď na nás dále krutý. I ihned podle vůle knížete vystavěli hrad se silnou a vysokou zdí podle římského způsobu, jak jest jí ještě dnes viděti; hrad slove po svém zakladateli Boleslav".

Zatím je ještě brzo na vyřčení konečných závěrů a komplexního hodnocení získaného archeologického inventáře z raně středověkých hrobů. Kromě datování, dokud nebudou provedeny všechny potřebné analýzy a ty odborně vyhodnoceny, zůstane zatím nepříliš čitelná situace opředena mnoha otazníky.

Koncem června 2005 však znovu došlo k nepochopitelnému a hrubému porušení zákona, kdy bez oznámení, v místech dosud archeologicky neprozkoumaných mezi silnicí a v roce 2004 odkrytou plochou, byla vybagrována rýha pro elektrické kabely. Tímto neuváženým postupem došlo k podstatnému zničení dalších cca 10 kostrových raně středověkých hrobů. Okamžitým zastavením dalších prací se zatím v rámci záchranného výzkumu podařilo mimo zbytků kosterního materiálu získat z vybavení hrobů jednu keramickou nádobu, železné kování vědra a dvě bronzové esovité záušnice. 

Pohřebiště v Zelenči

zel2

zel2

 
zel5

zel5

 
zel3

zel3

 
zel4

zel4

 
zel1

zel1

 
zel5 (1)

zel5 (1)

 
zel6

zel6

 
zel7

zel7

 
zel8

zel8

 
zel8a

zel8a

 
zel9

zel9

 
zel10

zel10

 
zel10a

zel10a

 
zel13a

zel13a

 
zel11

zel11

 
zel11a

zel11a

 
zel12

zel12

 
zel13b

zel13b

 
zel13

zel13

 
zel14

zel14

 
zel14a

zel14a

 
zel15

zel15

 
zel18

zel18

 
zel16

zel16

 
zel20

zel20

 
zele08

zele08

 
zele04

zele04

 
 
16.4.2014 9:41:04 - aktualizováno 27.10.2020 21:01:58 | přečteno 1375x | Jiří Třísko
 
load