Vánoce za císaře pána

Podrobný popis:

Advent našich prarodičů

Slovo „advent“ je převzaté z latinského výrazu pro přicházení - advenire.

Doba očekávání příchodu spasitele (zachránce lidstva) Ježíše Krista.  Období čtyř neděl před 25. prosincem, slaveným jako den Ježíšova narození. Naši prapředkové vnímali adventní dobu jako zklidnění po dřině na polích od jara do podzimu a jako čas domácích prací (draní peří, předení, tkaní, atd., při vyprávění a zpěvu). K adventu patřily ranní bohoslužby před rozedněním - roráty s liturgickými zpěvy, na které se chodilo se svíčkami.

Nejvýznamnější historické adventní dny (kromě nedělí):

4. prosinec – sv. Barbora, křesťanka umučená ve 3. století pohanským otcem. V jejím vězení podle legendy rozkvetla třešňová větvička. Patronka lidí, ohrožených rizikem náhlé smrti (horníků, dětí, dělostřelců, atd.). Svůj příchod ohlašovala klepáním na okno;

6. prosinec – sv. Mikuláš, štědrý a laskavý ochránce sirotků a lidí, pronásledovaných ve 3. století. Slavil se od středověku mikulášskou nadílkou v předvečer svátku;

13. prosinec – sv. Lucie, křesťanka umučená počátkem 4. století. U nás připomínána od počátku 19. století jako náhle se zjevující mlčenlivá bytost. Symbol domácího úklidu a světla (odtud pořekadlo „Lucie – noci upije, ale dne nepřidá“).

Adventní symboly:

Věnec se čtyřmi svíčkami – od 19. století symbol pokání, ztišení a očekávání. Svíčka zapálená první adventní neděli je předpovědí Kristova narození. Druhá svíčka, tak zvaná betlémská symbolizuje jesličky. Třetí hořící svíčka oznamuje blížící se slavnostní konec adventu. Zapálení čtvrté svíčky na poslední adventní neděli je symbolem míru a pokoje;

Řezání barborek – třešňových větviček. Věřilo se, že rozkvetlé přinesou domů štěstí a děvčatům předpovědí svatbu;

Jmelí - podle tradice přinášelo štěstí a požehnání;

Vánoční koledy – písně s vánoční tématikou zpívané při pečení cukroví;

Vánočky (štědrovky) – pletené pečivo z kynutého těsta se zapečenou mincí, která nálezci slibovala nejen zlomený zub ale příští celoroční bohatství a zdraví;

Stavění jesliček na konci adventu – v českých zemích poprvé doloženo v roce 1560. Později Marií Terezií a Josefem II. zakázáno jako nedůstojné. Zvyk se tak přenesl do domácností a v 19. století se rozvíjel díky lidového řezbářství - betlémářství.

Vánoce našich prarodičů

Předchází jim adventní období končící Štědrým dnem, přičemž večeře je již považována za součást Vánoc. Prvním a hlavním vánočním dnem je 25. prosinec jako den Kristova narození (Boží hod vánoční). Vánoční období trvá do neděle po 6. lednu.

Další významné historické vánoční dny:

26. prosinec, svátek sv. Štěpána, prvního křesťanského mučedníka (kolem roku 40). Na Štěpána se chodívalo na koledu („Koleda, koleda Štěpáne… „);

31. leden, svátek sv. Silvestra, papeže z přelomu 3. a 4. století, patrona domácích zvířat a dobré úrody. Neoslavoval se výjimečnými zvyky, pouze Ometačky – černě oblečené ženy, ometly stavení a přály šťastný nový rok;

6. leden, svátek Tří králů, připomínající tři mudrce z východu, kteří přinesli Ježíšovi dary. V tento den se psávala na dveře svěcenou křídou písmena K + M + B, zkratka latinského Christus mansionem beneficat (Kristus ať žehná obydlí). Křížky symbolizují svatou trojici. Na Tři krále se odstrojoval vánoční stromeček a chodilo se koledovat („My tři králové, my jdeme k vám…“).

Symboly Vánoc

Hlavním symbolem se stal vánoční stromek. První v českých zemích je zaznamenán až v roce 1812. Jeho předchůdcem bývala tak zvaná chvojka -  smrková, nebo jedlová větev zdobená ořechy, křížalami, perníčky, atd., zavěšená před vchody špičkou dolů, aby nevítaní hosté mohli mlsat venku a neobtěžovali doma. Domácí ale pro jistotu při jídle na štědrý večer neopouštěli svá místa. Teprve od poloviny 19. století nahradil větev vánoční stromek zavěšený na venkově také špičkou dolů, v měšťanských rodinách již ve stojanech.

Hlavní štědrodenní zvyky

• Bezmasý půst před štědrovečerním jídlem s nadějí spatření zlatého prasátka;

• K obědu kuba, jehož základem byly kroupy a houby;

• Praní přinášelo smůlu, pověšené prádlo smrt někoho z rodiny;

• Nečistily se chlévy, věřilo se, že dobytek by kulhal;

• Sudý počet talířů na štědrovečerním stole. Drobné mince pod talířem nahradily od 19. století rybí šupiny, které měly zahánět chudobu;

• Shromáždění celé rodiny u stolu a modlitba před jídlem;

• Kapr jako štědrovečerní jídlo je znám až od 2. poloviny 19. století;

• Po večeři předpovídání budoucnosti z půlených jablek, z lití roztaveného olova do vody, z pouštění ořechových skořápek se svíčkami po vodě, atd.;

• Roznášení zbytků jídla po zahradách a pozemcích s nadějí na dobrou úrodu;

• Nekonzumní nadílka od Ježíška, která v českých zemích zdomácněla v 19. století;

• Půlnoční mše.