Ukázky z muzejních sbírek 30

Náležíte-li k oné skupině obyvatel, která si libuje v nostalgických vzpomínkách a náruživě touží po návratu starých dobrých zlatých časů, nebudou Vám následující řádky příliš konvenovat. 

Dnes Vám totiž ze sbírek čelákovického muzea představíme dopis sepsaný bezmála před sto lety, konkrétně v dubnu 1925, čili v sedmém roce existence samostatného Československa v období tzv. první republiky. Tato doba je nyní často adorována jako nejlepší v naší historii, jako idylická selanka, jako staré dobré zlaté časy. Obsah zmíněného dopisu s tím ale zrovna moc nekoresponduje. Jeho pisatelé, jisti si tím, že bude dříve či (lépe) později objeven, neodolali pokušení a připojili k němu několik dobových postřehů.

Ocitujme některé úryvky: „V době dnešní žijeme ve znamení footballu, hádáme se o politice, nadáváme na vládu a zpíváme ,šlágryʻ původu německého i domácího. Z domácích umělců nejvíce si ceníme Vlasty Buriana, z politiků Masaryka, z lékařů MUDr. Kukuly, ze spisovatelů Aloise Jiráska a Karla Čapka, kterýžto modernista je dnes nejlépe placeným autorem československým. Posloucháme, nebo lépe začínáme zuřivě poslouchati radiofonii a začínáme pracovati v televisi. Rozmohlo se neobyčejně [zde je text částečně nečitelný kvůli poškozenému papíru] laické léčení ,zázračnýchʻ lidí, jichž předním representantem jest nakladatel B. Kočí Praha… Dodatkem jsem ještě nucen se zmíniti o hrozivé nezaměstnanosti v průmyslu všech odvětví, kteráž co následek světové války, v našich zemích panuje, a o Karlu Hašlerovi, jehož písničky jsou touto dobou nejoblíbenější a jistě se zachovají až po Vaše časy. Jenom to bych rád se dozvěděl: zda se lidská hloupost bude jeviti i ve vašich dnech takou měrou, jako dnes. …dnešní generace, která jest duševně zpola prázdná a pachtí se jen za požitky tělesnými , utápí se v povrchnostech a libuje si v takzvané ,západní kultuřeʻ lépe řečeno pseudokultuře. Ovšem, jako vždy i ona má čestné výjimky.“

Dopis byl po sepsání v roce 1925 uschován do schránky nad římsou pozdně barokního krbu v jedné z místností čelákovické tvrze. Krb byl objeven o dva roky dříve a poté restaurován, jak je ostatně vylíčeno v úvodu dopisu. Na jeho konci se skví podpisy čtyř lidí: Antonie Vaňkové, Josefa Vaňka (tehdejší majitelé tvrze), Jiřího Kratochvíla a ing. Josefa Novotného (restaurátoři). Dopis byl vložen do obálky, na níž jsou vypsána jména těch, kteří se na renovaci krbu podíleli – vedle čtyř výše uvedených šlo ještě o Blaženu Váňovou a pana Brichtu. K dopisu byly přiloženy ještě sbírka mincí z válečných let 1914-1919 (aspoň se to tak v dopise píše…) a dobový časopis Srp z 21. března 1925, jehož první strana zeje prázdnotou vyjma hlavičky nahoře a tištěného nápisu Zabaveno uprostřed, pod nějž stejná ruka, jež psala dopis, připsala: „V Československé republice jest uzákoněna svoboda tisku! Takhle vypadá!!!!“

Dopis byl objeven při stavebně-historickém průzkumu před celkovou rekonstrukcí čelákovické tvrze (1974–1983) v roce 1973, nálezu byly přítomni, dle písemné zmínky prvně jmenovaného, Jaroslav Špaček, Zdeněk Voldán, Jarka Zahradník, Emil Svoboda, Josef Prokopec, Bohumil Holub a Slávka Königová. Do sbírky muzea byl zapsán pod označením H 142347 v roce 2019 (obálka H 142348, časopis Srp H 142349).

Nyní zbývá již jen zodpovědět dotaz pisatele dopisu ohledně lidské hlouposti v naší době. Můj pohled je jednoznačný, hloupost rozhodně stále nevyklízí pozice, o čemž jasně svědčí (zatím?) nekončící festival absurdit, které naši političtí lídři v posledních letech vyprodukovali – od devótního klanění se letadlům s předraženým šuntem ze země původce problému přes rozmařilé utrácení astronomických částek za nesmyslné akce typu polní nemocnice bez personálu a záměrné vydávání protiprávních nařízení až po hysterické onálepkování podstatné části populace jako údajného viníka dnešních těžkostí. Ne, hloupost bohužel není ani dnes na ústupu, ale stejně tak byla přítomna ve vysoké koncentraci i v minulosti. Zkrátka, žádné staré dobré zlaté časy nikdy nebyly…

hrg