Akce Kamenka 2019

Záchranný archeologický výzkum při dostavbě základní školy v Kostelní ulici v Čelákovicích.
V pondělí 13.5. 2019 to konečně začalo…na základě již dříve uzavřené smlouvy s Městem Čelákovice mohlo Městské muzeum v Čelákovicích zahájit dlouho očekávanou akci. Z důvodu bezpečnosti není přístup veřejnosti do prostoru stavby, a tedy i archeologického výzkumu, možný. I proto budu na tomto místě každý týden zveřejňovat vše, co je na „Akci Kameka 2019“ nového.
Archeologický dohled se provádí při téměř veškerých pracích, kdy se „kopne do země“. Při jednodušší variantě se archeolog přijede podívat na již hotový výkop. Pokud v terénu zjistí, že se kopáčům či bagru nepodařilo narušit žádný hrob nebo ze stěn výkopu nepadají pravěké a středověké střepy, archeologický dohled končí a stavba může nerušeně pokračovat.
Druhá varianta archeologického dohledu je náročnější a probíhá zejména v místech, kde jsme si jisti přítomností archeologických památek. To je i případ „naší“ stavby. V roce 2005 Městské muzeum v Čelákovicích prozkoumalo v trase budoucího teplovodu na nádvoří školy pozůstatky po lidech, kteří žili v úrodné Polabské nížině před několika tisíci lety (https://www.celmuz.cz/cs/odborna-cinnost/odborne-prispevky/akce-kamenka.html). Pro archeologa složitější varianta dohledu znamená více, či méně zábavné postávání u bagru a nepřetržité sledování výkopových prací. Občas se, k velké radosti bagristy, vrhá pod lžíci stroje, a pak slavnostně vytahuje z výkopu kousek pravěké nádoby, který všichni na stavbě považují za kus kamene…
Před zahájením každého archeologického výzkumu musíme zvolit vhodnou metodu, jakou bude výzkum prováděn. Obvykle se nabízejí dvě možnosti. Skrýt celý prostor stavby na potřebnou úroveň (často až na geologické podloží) a prozkoumat archeologické památky, které jsou do podloží zahloubeny. Tento způsob archeologického výzkumu zvolilo naše muzeum například při stavbě obchodního domu Tesco v Čelákovicích (http://www.celmuz.cz/cs/odborna-cinnost/odborne-prispevky/zachranny-archeologicky-vyzkum-v-prostoru-obchodniho-centra-tesco-v-celakovicich.html). Na jiných lokalitách se jako vhodnější způsob používá tak zvaná sondáž. Na stavbách, kde není zemními pracemi ohroženo celé staveniště je archeologický výzkum prováděn pouze v místech, které stavba zničí (tímto způsobem byl například Archeologickým ústavem proveden archeologický výzkum pod rekonstruovaným náměstím v Čelákovicích). Pro letošní archeologický výzkum jsme zvolili sondáž. Dostavbou Kamenky nebudou zničeny archeologické terény v celé ploše a my je můžeme s klidným svědomím ponechat budoucím generacím v netknutém stavu pod novou budovou školy.
Prožil jsem tedy týden ve společnosti bagru a jeho velmi komunikativní obsluhy. Bagristé svou práci zvládali bravurně a já jim za perfektní spolupráci při skrývce prostoru budoucích základů děkuji a pozdravuji do Trutnova. V pondělí, 20.5.2019 byla skrývka dokončena a staveniště předáno (za velmi silného deště) našemu muzeu.
Týden první – děštivý začátek
V úterý 21.5.2019 jsme zahájili vlastní záchranný archeologický výzkum. Dokončili jsme zařízení našeho „staveniště“, provizorně zastřešili část jedné z vytýčených sond a doplnili potřebné nářadí. Tak trochu jsme věděli, co nás čeká a mohli jsme začít po tak zvaných mechanických vrstvách odkrývat prostor vymezený základy plánované stavby. Mechanickou vrstvou při archeologickém výzkumu rozumíme odebírání terénu po částech, obvykle po 20 cm v celém prostoru sondy nebo sektoru. Jednotlivé úrovně se po začištění dokumentují a nalezené zlomky nádob nebo jiné artefakty se ukládají pro každou úroveň odkryvu zvlášť.
V první etapě jsme se rozhodli prozkoumat sondy, sousedící s tělocvičnou Bios. V první vrstvě jsme příliš materiálu nenašli ale s hloubkou, do které jsme se postupně dostávali, rostlo i množství zlomků nádob, které po sobě zanechali naši předkové. Zatím se podle všech znaků „prokopáváme“ mladší dobou bronzovou.
Týden druhý – doba bronzová
Počasí, pro květen trochu neobvyklé, nás opět potrápilo. V úterý 28.5. nebylo možné provádět výzkum vůbec a ve středu jsme se mohli, v omezeném množství pracovníků, věnovat pouze sondě číslo XVIII. Ta je částečně zakryta stanem. Ve čtvrtek a v pátek nám již počasí přálo a náš tým se věnoval práci v terénu naplno.
Jako nejzajímavější se ukázala sonda číslo XIX. V místě přibližně dva metry od bývalé kotelny jsme postupně odkrývali zásobní nádobu, kterou bude možné z velké části v laboratoři zrekonstruovat. Okamžitě nás napadla analogie s podobným nálezem v Toušeni z roku 2017. https://www.celmuz.cz/redakce/index.php?clanek=186558&slozka=90666&lanG=cs&xuser=840699407745869873. Také uložení vrstev v místě nálezu je možné interpretovat jako vrstvu podlahy pravěkého obydlí, do které byla zapuštěna zásobní nádoba. Ta mohla obsahovat sypké nebo tekuté potraviny (například obilí nebo mléko). V obydlí byla umístěna tak, aby byla potravina neustále „při ruce“. Pod úroveň podlahy se zásobní nádoby zapouštěly pravděpodobně proto, aby je nikdo nepřevrhl a možná také proto, aby byly uložené potraviny uloženy v chladnějším prostředí. Velmi zajímavým objevem byla mezi zlomky zásobní nádoby nalezená část tenkostěnné misky. Pokud si dovolíme drobnou spekulaci, můžeme se domnívat, že tato miska mohla v minulosti sloužit k nabírání uskladněné potraviny ze zásobní nádoby.
Týden třetí – docela vedro…
V žádném případě nechceme, aby to vypadalo, že si neustále stěžujeme na počasí…ale kdyby bylo lehce nad dvacet stupňů a pod mrakem, docela by se nám to líbilo. Léto nastoupilo v plné síle a na ploše výzkumu je v horkých dnech na sluníčku okolo čtyřiceti stupňů…
Od pondělí náš tým posílili další dva kolegové, pokračujeme v odkryvu a dokumentaci v jednotlivých sondách. Na výzkumu jsme do současné doby odpracovali jedenáct dní, tedy přibližně čtvrtinu času, který máme na hlavní část archeologických prací k dispozici. Při pohledu na plochu z výšky máme za sebou už třetinu výzkumu. Řečeno údernickou terminologií let minulých „plán splníme a ještě překročíme“…
Ze zajímavých nálezů můžeme zmínit v kulturní vrstvě nalezená tak zvaná „drtidla“ na obilí společně s částí keramické misky. V pravěku se zrnka obilí nemlela v mlýnech nebo mlýncích ale roztírala na speciálně upravených kamenech. Na plochý kámen z vhodného materiálu (například z hrubozrnného pískovce) se nasypalo zrní a pomocí dalšího kamene drtilo na mouku. Ta pak sloužila k přípravě pokrmů, třeba kaše nebo placek. Pro naše předky bylo asi docela nepříjemné, že se z takovýchto „drtidel“ při výrobě mouky uvolňovaly částečky kamene. Na základě antropologických informací z prozkoumaných pohřebišť to můžeme téměř s jistotou tvrdit zejména proto, že lidé v pravěku měli mnohem zdravější chrup než my (neměli možnost si v cukrárně koupit sáček bonbónů…), ale jejich zuby byly po celý život velmi silně obrušovány.Týden čtvrtý – katastrofa
Nejzajímavější a také nejkomplikovanější archeologické situace postupně odkrýváme v sondě číslo XIX., položené přibližně ve směru východ-západ v severní části zkoumané plochy. Při postupném odkrývání kulturních vrstev nalézáme pozůstatky po intenzivním osídlení v době bronzové. Sloupové jámy (relikty po nadzemních konstrukcích z dřevěných kůlů), zásobní jámy (pravěké „spižírny“), propálené vrstvy a další objekty.
V jedné ze sloupových jam byla odkryta ovčí nebo kozí lebka, pod kterou byly nalezeny další kosti. Pravděpodobně ze stejného kusu zvířete. Zvířecí kosti na archeologických výzkumech patří hned vedle zlomků keramiky k nejběžnějším nálezům. Dokládají využití masa různých druhů zvířat v tehdejší „kuchyni“. Skopové ve sloupové jámě ale se stravou souviset nemuselo. V pravěku i ve středověku se archeologové občas setkávají s tak zvanými stavebními obětinami. Při stavbě domu, hospodářského objektu nebo jiných staveb, bylo pro tehdejší lidi důležité zajistit si například to, že stavba nespadne. Proto se v různých obdobích do základů ukládaly obětovaná zvířata, potraviny nebo nástroje. Ze středověku známe případy, kdy byl do základů zazděn člověk. Pravděpodobně živý…
V sobotu 16.6. 2019 se v podvečerních hodinách a v noci v Čelákovicích přehnaly velmi silné bouřky s přívalovým deštěm a kroupami. Jejich následky jsou bohužel velmi citelné i na ploše archeologického výzkumu. Ještě v neděli večer stála v otevřených sondách voda. Část profilů se pod náporem vody, přitékající ulicí Matěje Červenky přímo na staveniště, zhroutila do sond. Další stěny výkopů zřícením hrozí, protože jsou podemleté a silně nasáklé vodou. V pondělí zjistíme rozsah škod a rozhodneme se, jakým způsobem budeme pokračovat ve výzkumu.
Týden pátý – jedeme dál
Po prohlídce terénu, zasaženém extrémními srážkami a záplavou, jsme se po konzultaci s koordinátorem BOZP rozhodli, že v poničených sondách výzkum dále provádět nebudeme. Terén jsme vyhodnotili jako nestabilní a žádné archeologické nálezy nestojí za ohrožení zdraví našich pracovníků. Navíc se nám ještě před bouřkou podařilo velkou část otevřených sond téměř dokončit. Nestihli jsme zdokumentovat několik profilů a objektů. Nebude možné dokončit odkryv v částech sond XVII. a XVIII. Netěší nás to, nicméně pro výzkum jako celek to není zásadní ztráta.
Začali jsme se tedy věnovat další části výzkumu blíže ke „staré“ Kamence. Sondy bylo i tady potřeba očistit od bahna a jiných nánosů, ale další vrstvy jsme již mohli odebírat obvyklým způsobem. V místě budoucí retenční nádrže se nám podařilo odkrýt a zdokumentovat další sloupové jámy, ale také dva objekty, které možná ukrývají překvapení…Příští týden uvidíme
Týden šestý – objekt číslo 136
V archeologické terminologii znamená slovo „objekt“ v podstatě jámu různého tvaru, kterou prokazatelně někdy v minulosti vyhloubil za nějakým účelem člověk. Jako objekty označujeme ale také zdi, dřevěné konstrukce a další pozůstatky lidské činnosti. Objekt číslo 136 společně s jamkou číslo 132 vypadal velmi zajímavě už při začištění povrchu. Oválná jáma o rozměrech přibližně 1x1,5 m byla narušena malou jamkou se světlejší výplní. Téměř okamžitě nás napadla možnost, že přesně do takovéto jámy by se vešly i lidské ostatky ve skrčené poloze…K naší velké lítosti však jáma žádného „kostlivce“ neukrývala. Zajímavý byl však nález zlomku bronzového předmětu, možná hrotu šípu nade dnem objektu. Přímo na dně jámy pak ležela přibližně 30 cm dlouhá tyčka ze železa. K jakým účelům byla jáma vyhloubena a kdy to bylo se dozvíme až při zpracování nalezeného materiálu.
Šestý týden našeho bádání přinesl nejen trochu tajemný objekt číslo 136 ale i další zajímavé archeologické situace. Například pozůstatky nadzemních konstrukcí v sondě číslo XXVI.C nebo pravděpodobně středověkou zásobní jámu, částečně vylámanou v opukové skále.
Týden sedmý – blíží se finále
Extrémní meteorologické jevy se nám už tři týdny vyhýbají. Nepřišly lijáky, vichřice ani nás nepostihl výbuch sopky či zemětřesení. Vše se tentokrát odehrávalo na jiných místech zeměkoule a my jsme se mohli naplno věnovat výzkumu. Otevřeli jsme další sondy, našli další objekty a získali další artefakty… Zjistili jsme také, které části terénu byly zničeny v nedávné minulosti. V prostoru budoucí přístavby školy nám zbývá otevřít poslední tři sondy nejblíže staré budovy Kamenky. Uvidíme, čím nás ještě překvapí.
V některých sondách je poměrně obtížné zjistit, kolik je v různých hloubkách vlastně objektů. Obvykle od jednoho metru níže jsou zahloubeny objekty, které nebyly v minulosti vykopány současně, a v některých případech se překrývají. V odborné terminologii se tomu říká superpozice. Archeologické situace jsou však vidět jen někdy. Mezi sedmou a devátou ranní vypadá sonda úplně jinak než po obědě. Občas se nám stává, že si nejsme jisti, který objekt porušuje který. Je tak velmi obtížné určit jejich relativní stáří.
Týden osmý – stavba může pokračovat
Osmý týden jsme dokončili výzkum v posledních sondách, provedli geodetické zaměření a nakreslili vše, co bylo ještě v terénu potřeba. Úplně bez komplikací se naše práce opět neobešla, těsně před dokončením začalo pršet a poslední kresebnou dokumentaci jsme dokončili až v neděli 14.7. Stavba byla předána v pondělí v ranních hodinách zhotoviteli. Další archeologický výzkum bude probíhat ve výkopech pro inženýrské sítě, ale už v souběhu se stavbou.
Pro nás tím začala další část práce, tentokrát už bez rýče a motyčky. Vše, co jsme dosud na Kamence našli, musíme zpracovat v laboratoři. Střepy je třeba očistit, aby bylo možné přesně určit, z jaké doby pocházejí. V každém pravěkém ale i středověkém období se používaly typické tvary nádob a charakteristická výzdoba. Dále nás čeká třídění fotodokumentace (v terénu bylo pořízeno téměř 10 gigabajtů fotografií), skenování a digitalizace kresebné dokumentace. Nakonec celý výzkum završíme zpracováním všech nalezených informací do nálezové zprávy. To bude ale ještě nějakou dobu trvat…
O víkendu se můžete těšit na další část našeho „seriálu“ s názvem „Nejhezčí nálezy“
Nejhezčí nálezy
Mezi archeology existuje několik hovorových výrazů, označující například nástroje, které používáme k odkryvu, k popisu některých archeologických situací a také pro některé nálezy. Slovo „špek“ má tedy pro archeologa při svačině význam obvyklý, ale při odkrývání minulosti znamená toto slovo něco úplně jiného. „Špekem“ označujeme výjimečný nález, který mezi běžnými nálezy vyčnívá. Ve vrstvách nebo objektech z doby kamenné jsou to například nástroje. Břidlicové broušené tesly a sekeromlaty nebo kompletní „pazourkové“ nožíky. Potěší nás i zdobené kostěné a parohové nástroje. Při výzkumu archeologických památek z doby bronzové máme radost z každého zlomku bronzového artefaktu. A archeolog samozřejmě září štěstím, když se mu podaří najít bronzový předmět kompletní. Navíc jsou kovové artefakty chronologicky velmi citlivé. Zejména ozdoby podléhaly, stejně jako dnes, módním trendům a velmi často měnily svou podobu. Jsou pro nás tedy velmi cenným pramenem pro datování archeologických situací, ve kterých byly nalezeny. Bronzové předměty, získané při archeologickém výzkumu na Kamence můžeme tedy předběžně zařadit převážně do mladší doby bronzové (1400/1300-800 před Kristem). Nejzajímavějším nálezem, zatím z blíže neurčeného kovu, je prsten, vyrobený ze zdobeného plechu. Tento artefakt si zaslouží naší zvýšenou pozornost, analýzy a konzultace s odborníky.
Zpracování výzkumu
Ve čtvrtek 12.3.2020 byl oficiálně ukončen náš záchranný archeologický výzkum prohlídkou poslední přípojky mezi Kamenkou a domem s číslem popisným 28. Žádné archeologické památky jsme v posledním výkopu nenalezli a můžeme se tedy naplno věnovat zpracování nalezených artefaktů a pořízené dokumentace. Umyto už máme dávno, celkem prošlo rukama kolegyň z naší laboratoře téměř 19 tisíc předmětů, zejména pravěkých střepů. Pro lepší představu je to 22 beden od banánů. K tomu pak patří ještě čtyři “banánovky“ zvířecích kostí…Některé nádoby se pokusíme zrekonstruovat, zvířecí kosti čekají na určení druhů, ze kterých pocházejí. Určeny budou také kamenné nástroje. Je důležité vědět, z jakého druhu nerostu nebo horniny byly vyrobeny. Zahájena byla konzervace bronzových a železných předmětů. Celý proces je zahájen rentgenovými snímky a pokračuje čištěním a stabilizací artefaktů. Součástí práce s kovovými předměty jsou také analýzy složení slitiny u bronzových předmětů. Rentgenové snímky a analýza kovů je hotova. Potvrdily nám, že velmi zajímavé jsou zejména dvě ozdoby – bronzová jehlice a prsten, vyrobený z bronzového plechu. U bronzové jehlice, datované podle tvaru na konec střední doby bronzové, je velmi zajímavé složení slitiny. Bronz pro její výrobu byl tvořen z 93.7 % mědi, 1,22 % arzénu, 0,15 % stříbra, 1,96 % cínu, 1,43 % antimonu, 0,03 % železa a 1,41 % niklu. Možná tato čísla čtenáři nepřijdou příliš zajímavá, ale takovéto složení je typické spíše pro starší dobu bronzovou. V tomto období byly využívány jiné druhy suroviny než v mladší době bronzové. Ve výsledné slitině, bronzu, se pak projevily příměsi, které obsahovala použitá měděná ruda. Cín byl přidáván záměrně v takovém množství, aby měl výsledný kov požadované vlastnosti. Druhým artefaktem, na který jsem již upozorňoval, je plechový prsten. Po zrentgenování se ukázalo, že je šperk ještě zajímavější, než se původně zdálo. V rozšířené části jsou na rentgenovém snímku dobře patrné rovnoběžné rýhy. Jejich účel zatím neznáme. Také velký obsah cínu (15,48 %) se vymyká množství tohoto kovu v ostatních předmětech z Kamenky. Analogie (podobné nálezy) z doby bronzové, do které lze prsten podle zlomků keramiky ve stejné vrstvě s opatrností zařadit, jsme zatím v literatuře nenašli. Velmi netrpělivě tedy čekáme na očištění a konzervaci prstenu. Na šperku se po tomto procesu mohou ukázat další detaily, které nám pomohou datování upřesnit.
Pavel Snítilý