Týden čtvrtý – katastrofa

Nejzajímavější a také nejkomplikovanější archeologické situace postupně odkrýváme v sondě číslo XIX., položené přibližně ve směru východ-západ v severní části zkoumané plochy. Při postupném odkrývání kulturních vrstev nalézáme pozůstatky po intenzivním osídlení v době bronzové. Sloupové jámy (relikty po nadzemních konstrukcích z dřevěných kůlů), zásobní jámy (pravěké „spižírny“), propálené vrstvy a další objekty.

V jedné ze sloupových jam byla odkryta ovčí nebo kozí lebka, pod kterou byly nalezeny další kosti. Pravděpodobně ze stejného kusu zvířete. Zvířecí kosti na archeologických výzkumech patří hned vedle zlomků keramiky k nejběžnějším nálezům. Dokládají využití masa různých druhů zvířat v tehdejší „kuchyni“. Skopové ve sloupové jámě ale se stravou souviset nemuselo. V pravěku i ve středověku se archeologové občas setkávají s tak zvanými stavebními obětinami. Při stavbě domu, hospodářského objektu nebo jiných staveb, bylo pro tehdejší lidi důležité zajistit si například to, že stavba nespadne. Proto se v různých obdobích do základů ukládaly obětovaná zvířata, potraviny nebo nástroje. Ze středověku známe případy, kdy byl do základů zazděn člověk. Pravděpodobně živý…

V sobotu 16.6. 2019 se v podvečerních hodinách a v noci v Čelákovicích přehnaly velmi silné bouřky s přívalovým deštěm a kroupami. Jejich následky jsou bohužel velmi citelné i na ploše archeologického výzkumu. Ještě v neděli večer stála v otevřených sondách voda. Část profilů se pod náporem vody, přitékající ulicí Matěje Červenky přímo na staveniště, zhroutila do sond. Další stěny výkopů zřícením hrozí, protože jsou podemleté a silně nasáklé vodou. V pondělí zjistíme rozsah škod a rozhodneme se, jakým způsobem budeme pokračovat ve výzkumu.

Týden pátý – jedeme dál

Po prohlídce terénu, zasaženém extrémními srážkami a záplavou, jsme se po konzultaci s koordinátorem BOZP rozhodli, že v poničených sondách výzkum dále provádět nebudeme. Terén jsme vyhodnotili jako nestabilní a žádné archeologické nálezy nestojí za ohrožení zdraví našich pracovníků. Navíc se nám ještě před bouřkou podařilo velkou část otevřených sond téměř dokončit. Nestihli jsme zdokumentovat několik profilů a objektů. Nebude možné dokončit odkryv v částech sond XVII. a XVIII. Netěší nás to, nicméně pro výzkum jako celek to není zásadní ztráta.

Začali jsme se tedy věnovat další části výzkumu blíže ke „staré“ Kamence. Sondy bylo i tady potřeba očistit od bahna a jiných nánosů, ale další vrstvy jsme již mohli odebírat obvyklým způsobem. V místě budoucí retenční nádrže se nám podařilo odkrýt a zdokumentovat další sloupové jámy, ale také dva objekty, které možná ukrývají překvapení…Příští týden uvidíme

Týden šestý – objekt číslo 136

V archeologické terminologii znamená slovo „objekt“ v podstatě jámu různého tvaru, kterou prokazatelně někdy v minulosti vyhloubil za nějakým účelem člověk. Jako objekty označujeme ale také zdi, dřevěné konstrukce a další pozůstatky lidské činnosti. Objekt číslo 136 společně s jamkou číslo 132 vypadal velmi zajímavě už při začištění povrchu. Oválná jáma o rozměrech přibližně 1x1,5 m byla narušena malou jamkou se světlejší výplní. Téměř okamžitě nás napadla možnost, že přesně do takovéto jámy by se vešly i lidské ostatky ve skrčené poloze…K naší velké lítosti však jáma žádného „kostlivce“ neukrývala. Zajímavý byl však nález zlomku bronzového předmětu, možná hrotu šípu nade dnem objektu. Přímo na dně jámy pak ležela přibližně 30 cm dlouhá tyčka ze železa. K jakým účelům byla jáma vyhloubena a kdy to bylo se dozvíme až při zpracování nalezeného materiálu.

Šestý týden našeho bádání přinesl nejen trochu tajemný objekt číslo 136 ale i další zajímavé archeologické situace. Například pozůstatky nadzemních konstrukcí v sondě číslo XXVI.C nebo pravděpodobně středověkou zásobní jámu, částečně vylámanou v opukové skále.

Týden sedmý – blíží se finále

Extrémní meteorologické jevy se nám už tři týdny vyhýbají. Nepřišly lijáky, vichřice ani nás nepostihl výbuch sopky či zemětřesení. Vše se tentokrát odehrávalo na jiných místech zeměkoule a my jsme se mohli naplno věnovat výzkumu. Otevřeli jsme další sondy, našli další objekty a získali další artefakty… Zjistili jsme také, které části terénu byly zničeny v nedávné minulosti. V prostoru budoucí přístavby školy nám zbývá otevřít poslední tři sondy nejblíže staré budovy Kamenky.  Uvidíme, čím nás ještě překvapí.

V některých sondách je poměrně obtížné zjistit, kolik je v různých hloubkách vlastně objektů. Obvykle od jednoho metru níže jsou zahloubeny objekty, které nebyly v minulosti vykopány současně, a v některých případech se překrývají. V odborné terminologii se tomu říká superpozice. Archeologické situace jsou však vidět jen někdy. Mezi sedmou a devátou ranní vypadá sonda úplně jinak než po obědě. Občas se nám stává, že si nejsme jisti, který objekt porušuje který. Je tak velmi obtížné určit jejich relativní stáří.

Týden osmý – stavba může pokračovat

Osmý týden jsme dokončili výzkum v posledních sondách, provedli geodetické zaměření a nakreslili vše, co bylo ještě v terénu potřeba. Úplně bez komplikací se naše práce opět neobešla, těsně před dokončením začalo pršet a poslední kresebnou dokumentaci jsme dokončili až v neděli 14.7. Stavba byla předána v pondělí v ranních hodinách zhotoviteli. Další archeologický výzkum bude probíhat ve výkopech pro inženýrské sítě, ale už v souběhu se stavbou.

Pro nás tím začala další část práce, tentokrát už bez rýče a motyčky. Vše, co jsme dosud na Kamence našli, musíme zpracovat v laboratoři. Střepy je třeba očistit, aby bylo možné přesně určit, z jaké doby pocházejí. V každém pravěkém ale i středověkém období se používaly typické tvary nádob a charakteristická výzdoba. Dále nás čeká třídění fotodokumentace (v terénu bylo pořízeno téměř 10 gigabajtů fotografií), skenování a digitalizace kresebné dokumentace. Nakonec celý výzkum završíme zpracováním všech nalezených informací do nálezové zprávy. To bude ale ještě nějakou dobu trvat…

O víkendu se můžete těšit na další část našeho „seriálu“ s názvem „Nejhezčí nálezy“

Nejhezčí nálezy

Mezi archeology existuje několik hovorových výrazů, označující například nástroje, které používáme k odkryvu, k popisu některých archeologických situací a také pro některé nálezy. Slovo „špek“ má tedy pro archeologa při svačině význam obvyklý, ale při odkrývání minulosti znamená toto slovo něco úplně jiného. „Špekem“ označujeme výjimečný nález, který mezi běžnými nálezy vyčnívá. Ve vrstvách nebo objektech z doby kamenné jsou to například nástroje. Břidlicové broušené tesly a sekeromlaty nebo kompletní „pazourkové“ nožíky. Potěší nás i zdobené kostěné a parohové nástroje. Při výzkumu archeologických památek z doby bronzové máme radost z každého zlomku bronzového artefaktu. A archeolog samozřejmě září štěstím, když se mu podaří najít bronzový předmět kompletní. Navíc jsou kovové artefakty chronologicky velmi citlivé. Zejména ozdoby podléhaly, stejně jako dnes, módním trendům a velmi často měnily svou podobu. Jsou pro nás tedy velmi cenným pramenem pro datování archeologických situací, ve kterých byly nalezeny. Bronzové předměty, získané při archeologickém výzkumu na Kamence můžeme tedy předběžně zařadit převážně do mladší doby bronzové (1400/1300-800 před Kristem). Nejzajímavějším nálezem, zatím z blíže neurčeného kovu, je prsten, vyrobený ze zdobeného plechu. Tento artefakt si zaslouží naší zvýšenou pozornost, analýzy a konzultace s odborníky.

Zpracování výzkumu

Ve čtvrtek 12.3.2020 byl oficiálně ukončen náš záchranný archeologický výzkum prohlídkou poslední přípojky mezi Kamenkou a domem s číslem popisným 28. Žádné archeologické památky jsme v posledním výkopu nenalezli a můžeme se tedy naplno věnovat zpracování nalezených artefaktů a pořízené dokumentace. Umyto už máme dávno, celkem prošlo rukama kolegyň z naší laboratoře téměř 19 tisíc předmětů, zejména pravěkých střepů. Pro lepší představu je to 22 beden od banánů. K tomu pak patří ještě čtyři “banánovky“ zvířecích kostí…Některé nádoby se pokusíme zrekonstruovat, zvířecí kosti čekají na určení druhů, ze kterých pocházejí. Určeny budou také kamenné nástroje. Je důležité vědět, z jakého druhu nerostu nebo horniny byly vyrobeny. Zahájena byla konzervace bronzových a železných předmětů. Celý proces je zahájen rentgenovými snímky a pokračuje čištěním a stabilizací artefaktů. Součástí práce s kovovými předměty jsou také analýzy složení slitiny u bronzových předmětů. Rentgenové snímky a analýza kovů je hotova. Potvrdily nám, že velmi zajímavé jsou zejména dvě ozdoby – bronzová jehlice a prsten, vyrobený z bronzového plechu. U bronzové jehlice, datované podle tvaru na konec střední doby bronzové, je velmi zajímavé složení slitiny. Bronz pro její výrobu byl tvořen z 93.7 % mědi, 1,22 % arzénu, 0,15 % stříbra, 1,96 % cínu, 1,43 % antimonu, 0,03 % železa a 1,41 % niklu. Možná tato čísla čtenáři nepřijdou příliš zajímavá, ale takovéto složení je typické spíše pro starší dobu bronzovou. V tomto období byly využívány jiné druhy suroviny než v mladší době bronzové. Ve výsledné slitině, bronzu, se pak projevily příměsi, které obsahovala použitá měděná ruda. Cín byl přidáván záměrně v takovém množství, aby měl výsledný kov požadované vlastnosti. Druhým artefaktem, na který jsem již upozorňoval, je plechový prsten. Po zrentgenování se ukázalo, že je šperk ještě zajímavější, než se původně zdálo. V rozšířené části jsou na rentgenovém snímku dobře patrné rovnoběžné rýhy. Jejich účel zatím neznáme. Také velký obsah cínu (15,48 %) se vymyká množství tohoto kovu v ostatních předmětech z Kamenky. Analogie (podobné nálezy) z doby bronzové, do které lze prsten podle zlomků keramiky ve stejné vrstvě s opatrností zařadit, jsme zatím v literatuře nenašli. Velmi netrpělivě tedy čekáme na očištění a konzervaci prstenu. Na šperku se po tomto procesu mohou ukázat další detaily, které nám pomohou datování upřesnit.

Pavel Snítilý