Fenomén zahradních bazénů se v České republice rozšířil záhy po pádu komunistického režimu. Bazény se pak začaly masivně objevovat na zahradách rodinných domů zejména v první dekádě jednadvacátého století. Dnes, při letmém pohledu na satelitní snímky menších měst ale i vesnic, můžeme vidět modrý kroužek nebo obdélník téměř na každé druhé zahradě…

Při stavbě zapuštěných bazénů dochází často k narušení dokladů o životě našich předků. Bohužel část stavebníků zapomíná na to, že i výkopy pro bazény podléhají stejným pravidlům jako stavba vlastního domu. Při neohlášení zemních prací může dojít ke zničení velkého množství archeologických památek. Často se archeolog dostane k budoucímu bazénu až ve chvíli, kdy je do země vyhloubena jáma. V takovémto případě lze dokumentovat pouze profily výkopu. Mohou se tam objevit dva objekty prakticky bez materiálu jako v případě bazénu v Zápech (obr. 1). Ale například v Lázních Toušeni v roce 2014 bylo v podobné jámě zdokumentováno 9 objektů, převážně z mladší doby bronzové. Část archeologického terénu byla výkopem nenávratně zničena (obr. 2). Na lokalitách s předpokládaným výskytem archeologických památek je tedy vhodné, aby byl archeolog na místě již při kopání. Po vykopání může být pozdě…

V centru Lázní Toušeně se nám v roce 2017 podařilo při stavbě zahradního domku zdokumentovat v profilech výkopů pro základy 26 archeologických objektů (obr. 3). Bylo více než jasné, že částečně skrytý prostor pro bazén, umístěný přibližně dva metry od zmíněného zahradního domku, bude s velkou pravděpodobností také velmi zajímavý. Po dohodě s majitelkou pozemku jsme tedy celý prostor budoucího místa odpočinku a vodních radovánek „vykopali“ sami. Zvolený postup archeologického výzkumu v následujících několika týdnech přinesl velmi zajímavé výsledky. Při odkrývání kulturních vrstev se nám na ploše přibližně 23 m² podařilo zdokumentovat 16 zahloubených jam v různých úrovních. Rozpoznat archeologické objekty nebylo úplně jednoduché, v místě archeologického výzkumu je přibližně metr pravěkých nánosů, takzvaných kulturních vrstev, které není možné nijak barevně rozlišit. Plocha bazénu byla tedy skrývána po částech a při identifikaci zahloubených jam na jednotlivých úrovních skrývky se ukázal jako neocenitelný pomocník déšť. Zatímco okolí jam po silnějších srážkách rychle vysychalo, výplně pravěkých jam zůstávaly déle vlhké. Po dešti byly tedy na skryté ploše velmi dobře rozpoznatelné tmavé skvrny, jasně ukazující na archeologické objekty (obr. 5). Podle zlomků keramických nádob bylo možné archeologické situace datovat převážně do mladší doby bronzové. Nejvýraznějším a také nejzajímavějším objevem byl objekt číslo 1, identifikovaný na začištěné ploše již při zahájení archeologického výzkumu (obr. 10). Při postupném odebírání výplně menší, přibližně kruhové jámy, se objevovaly zlomky keramiky. Na první pohled patřily jedné nádobě. Na pravěkých lokalitách se výjimečně podaří nalézt zásobnici (nádobu sloužící pro uskladnění potravin či obilného zrna) zapuštěnou do země v místě, kde byla používána  - tedy „in situ“. Předpokládá se, že částečným zakopáním pod úroveň terénu se kromě zajištění nádoby proti převrhnutí dosáhlo určité stabilní teploty, vhodné pro uchovávání některých potravin. Takovouto pravěkou „spižírnu“ se podařilo v Toušeni odkrýt i nám (obr. 10 - 15). Vyzvednuté střepy pak po očištění získaly v laboratoři znovu původní podobu zásobní nádoby (obr. 16 - 21). Pokud bychom přijeli na stavbu ve chvíli, kdy by byla jáma pro bazén již vyhloubena, skončila by nádoba na hromadě vykopané hlíny a zničena by byla i celá archeologická situace…

Pavel Snítilý, archeolog Městského muzea v Čelákovicích