Ad 1. Text – Jaroslav Špaček osočil na FB čelákovické muzeum v reakci na text o datování dívčí lebky s čelenkou, nalezených ve Staré Boleslavi v roce 1998, z neslušnosti a neprofesionality z důvodu neuvedení jeho textu k dané problematice. Navrch přidal ještě dva snímky, kde si s panem kardinálem Dukou lebku s čelenkou ve staroboleslavském infocentru společně prohlížejí.  Podíváme-li se blíže na Špačkem vehementně připomínaný text, zjistíme, že se jedná pouze o předběžnou studii, po níž má ovšem následovat kompletní zpracování výzkumu včetně finální studie (Špaček zůstal pouze u předběžné studie). O dětském pohřbu s čelenkou v sondě 12 není v textu uvedeno nic. Přesto do výčtu relevantní literatury v chystané odborné studii bezpochyby patří.

Ad 2. Profesionalita – Jaroslav Špaček se zaštiťuje neprofesionalitou muzea, podívejme se tedy na historii tohoto nálezu blíže. Lebka s čelenkou byla nalezena v březnu 1998, vyzvednuta tzv. in situ a základním způsobem očištěna v laboratoři muzea. Hned v dubnu 1998 vyšla zpráva o nálezu ve Zpravodaji města Čelákovic a nejpozději již v říjnu téhož roku sepsal Jaroslav Špaček příspěvek pro 30. celostátní konferenci archeologů středověku ČR a SR v Brně (patrně proto působí jeho text v AH 24/99 jako šitý horkou jehlou). Po výstavě v čelákovickém muzeu byla lebka s čelenkou v roce 2002 prezentována na výstavě Sedmnáct století českého granátu na Pražském hradě. Vše stále bez zajištění konzervace nálezu. Pak se dvanáct let (sic!) nedělo vůbec nic. V roce 2014, tedy již po odejití Jaroslava Špačka z muzea (2013), nebyl na přímý dotaz zaměstnanců muzea schopen (či ochoten) sdělit, kde se lebka vůbec tou dobou nachází (sic!). Současné osazenstvo muzea pak detektivním pátráním lebku na konci roku 2014 znovu objevilo v Praze, bohužel ve špatném stavu. Konzervace včetně konzervátorské zprávy byla dokončena v roce 2015, stejně tak antropologická zpráva, a nález byl umístěn v odpovídajícím prostředí v depozitáři MMČ. V roce 2017 vydalo muzeum pohlednici se snímkem tohoto nálezu. V roce 2019 byla domluvena spolupráce s Kolegiátní kapitulou sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi, jejímž plodem je vystavení lebky s čelenkou v tamním novém infocentru. V září 2019 byly vzorky z lebky odeslány k datování radiokarbonovou metodou, odeslané vzorky byly na lebce nahrazeny pomocí 3D tisku. Lebka včetně čelenky byla v prosinci 2019 nainstalována v na míru vyrobené vitríně ve staroboleslavském infocentru. V březnu 2020 přišly výsledky datování, konstatující časové zařazení lebky do 15. století, pravděpodobně do jeho první poloviny. V přípravě je vydání turistického letáku pro staroboleslavské infocentrum na letošní rok a zpracování nálezu pro odborný tisk v roce příštím.

Ad 3. Slušnost – Jaroslav Špaček se ohání neslušností muzea vůči němu. Teprve nyní, podíváme-li se optikou výše uvedeného Špačkova „profesionálního“ nakládání se vzácným nálezem, uzříme zveřejnění snímků s panem kardinálem v jeho pravém světle. Ze Špačkovy strany jde o donebevolající farizejství, na mysl se neodkladně dere otázka, zda panu kardinálovi popsal pravdivě, jak se o nález postaral, či zda měl to „štěstí“ a pan kardinál se ho na to nezeptal?

Souhrnně – jde o typickou ukázku Špačkova „stylu“. Nejprve polovičatá, nedokončená či neprofesionálně odvedená práce (samozřejmě nikoliv vždy, ale rozhodně také nikoliv výjimečně). Následuje ignorování vlastních závažných pochybení, jdoucí ruku v ruce s hyperkritičností vůči oponentům. To je již součástí Špačkovy manipulace veřejností pomocí opakované strategie odvádění pozornosti – ať již právě uvedenou hyperkritičností, nebo zejména pomocí přepjaté sebeprezentace, ke které neváhá využít jakoukoliv mediálně známou osobnost, patrně v naivním přesvědčení, že část odlesku její „slávy“ dopadne i na něj. Má-li Jaroslav Špaček v úmyslu i nadále poučovat muzeum o slušnosti, nezbyde než poodhalit roušku jeho chování vůči muzeu, které je opakovaně daleko za hranicí slušného chování.

Děkujeme za pozornost.