V současné době pokračuje záchranný archeologický výzkum v rámci výstavby nových obytných zón na k. ú. Květnice. Naše muzeum zde zajišťuje aktivně archeologickou památkovou péči již čtvrtým rokem a na území určeném k zástavbě jsme za tu dobu zdokumentovali více než 300 archeologických objektů.

V posledních dnech bylo odkryto a zdokumentováno několik objektů z mladší doby kamenné, z období tzv. kultury s vypíchanou keramikou. Mezi nimi byl odkryt i žárový hrob, obj. č. 315. Pohřeb v keramické nádobě uložené v menší mělké jamce, který obsahoval také milodary v podobě kamenných nástrojů a zvířecí kosti, dokládající do hrobu vloženou masitou potravu, je zatím prvním známým hrobem z tohoto období v oblasti naším muzeem sledované. 

Jiným zajímavým objektem, ale již z mladší doby bronzové, evidovaným pod č. 312, je téměř kruhová jáma o průměru cca 150 cm s mírně šikmými, ke dnu se rozšiřujícími stěnami. Již po odstranění hlinité vrstvy podorničí naznačoval povrch objektu zvláštnost svou výplní, kterou tvořily poměrně velké, na sebe kladené keramické střepy z nádob. Zpočátku přicházelo v úvahu několik možných interpretací. Mohlo by jít o běžnou zásobní jámu druhotně využitou pro odpadní účely, v jiné variantě přicházela v úvahu zaniklá pec na keramiku a nebyl vyloučen ani žárový pohřeb. Po sejmutí horní vrstvy této keramické výplně se interpretace zatím nijak nevyjasnila. Mimo pokračujících vrstev keramických střepů se ve výplni objevovaly četné drobné uhlíky a kousky vypálené mazanice, ale i části ohořelých i neohořelých zvířecích a lidských kostí. Pod další vrstvou se téměř ve středu ukázala hrana okraje keramické nádoby o průměru cca 25 cm. Opět připadala v úvahu možnost žárového hrobu. Postupně byla plocha snižována až na úroveň dna této téměř nepoškozené, asi 20 cm vysoké nádoby - okřínu a z celé její okolní plochy byly vybírány desítky dalších střepů, převážně z velkých nádob – zásobnic. Zároveň byly odkryty dvě větší, ve střepech zachované amforovité nádoby. Jedna přibližně ve východní části a druhá v západní části objektu a při jeho severní stěně byl ještě odkryt nejspíše jen pohozený malý koflík s páskovým ouškem. Po zdokumentování byly nádoby vyzvednuty a okřín i s výplní převezen do laboratoře muzea k proplavení. Při další preparaci se ukázala zvláštní úprava tohoto objektu. Velkými kusy střepů z nádob byla obložena kolem dokola celá stěna objektu a mezi nimi při jižní stěně bylo na delší bok postavené velké kamenné drtidlo o rozměrech cca 45 x 30 cm. Následně snímané vrstvy obsahovaly opět střepy hlavně z velkých nádob – zásobnic a občas mimo kousků i větších kusů mazanice se ve výplni vyskytovaly zlomky nebo části ohořelých i neohořelých lidských kostí. Výplň jednolitého charakteru pokračovala až ke dnu, pouze místy byla patrnější kumulace drobných uhlíků. Dno objektu bylo téměř rovné. Po odstranění částí keramických nádob od stěn byly v jižní části objektu zjištěny lidské kosti nedospělého jedince. Jednalo se o několik žeber v anatomické poloze, část druhotně uložené pánevní a křížové kosti, odlomenou část stehenní kosti a za tím se nacházela v anatomické poloze pokrčená levá horní končetina včetně lopatky. Vpravo od těchto kostí jsme při stěně odkryli místy ohořelé části lidské lebky. Vlevo pak byla při stěně pohozena neohořelá část týlní kosti. Uložení některých nespálených kostí spíše naznačuje, že do jámy byly pohozeny nejméně ve dvou případech celé části těla. Jednalo se o partii hrudníku, z něhož několik při sobě odkrytých žeber nasvědčuje tomu, že v době hození do jámy byly spojeny vazivem a stejně tak i dlouhé kosti pravé horní končetiny včetně lopatky muselo vazivo držet pohromadě. 

V laboratoři po odplavení vrchní hlinité vrstvičky se proti očekávání ukázalo, že celý vnitřek nádoby mimo hlíny vyplňují různě narovnané větší i menší střepy z rozbitých nádob a několik kousků mazanice. Mezi střepy bylo zjištěno několik drobných uhlíků, nespálený zlomek menšího žebra a při dně jediný opálený zvířecí prstní článek s nepřirostlými kloubními ploškami. Tato výplň prokazatelně svědčí, že nádoba k uložení žárového pohřbu nesloužila.

Co zatím předběžně říci k hodnocení objektu č. 312? Všechny rozeznané skutečnosti nás vedou k závěru, že se jednalo o objekt kultovního významu. Keramikou a předně její výzdobou a úpravou se objekt hlásí do starší fáze knovízské kultury, jejíž počátky klademe do 13. století př. Kr. V objektu hlubokém cca 60 cm, obsahujícím značné množství rozbitých zásobnic a jiných velkých nádob, do kterého byl v jeho horní části uložen již uvedený okřín, dvě větší amforovité nádoby zachované ve střepech a malý koflík, byla i místa svědčící o lokálním ohni. Dále mimo již zmíněných kostí byly z výplně získány ještě četné další, různě ohořelé i nespálené lidské kosti a jejich fragmenty a také i několik kostí zvířecích. 

Předběžně lze říci, že lidské kosti náležejí nejméně čtyřem jedincům, mezi kterými rozeznáváme 1) malé dítě do 3 let, 2) dítě kolem 13 let a 3) dospělé jedince. Ve všech případech jsou kosti ze skeletů zachovány jen částečně.

Z území, kde tento lid působil – zde mluvíme o pražské oblasti, máme doloženo poměrně velké množství sídlištních objektů, několik pohřebišť i ojedinělých pohřbů. Podle dosavadních poznatků můžeme říci, že výhradně s touto kulturou souvisí také, jak bychom dnes řekli, nedůstojné zacházení s mrtvými těly jedinců a dokonce řada náznaků nás vede k úvaze o kvetoucí antropofagii – kanibalismu. A právě tento jev s největší pravděpodobností můžeme přiřadit i k tomuto nejnovějšímu nálezu.