Město Čelákovice připravilo pro obyvatele Záluží projekt multifunkčního sportoviště pro všechny generace. Ze Záluží známe mnoho významných archeologických památek, především z bývalých cihelen, které se nacházely v blízkém okolí plánovaného sportoviště. Bylo nám tedy jasné, že stavbu mohou zkomplikovat archeologické nálezy. To, co nás však čekalo, jsme tak úplně nepředvídali. Již na prvním kontrolním dni padla z naší strany věta: „…to nejhorší, co může investora při stavbě potkat, je nález pohřebiště jakéhokoliv druhu a stáří“. Bylo to myšleno s nadsázkou. Svým způsobem ale šlo o prorocká slova.

Po první skrývce jsme nalezli tři objekty. Dvě jámy sloužily v minulosti ke skladování obilí nebo potravin a patří k běžným pozůstatkům zejména pravěkých osad. Třetí jáma vypadala mnohem zajímavěji. Na povrchu zkoumané plochy jsme identifikovali obdélníkový útvar s mírně barevně odlišnou výplní od okolního terénu, orientovaný delší osou severojižním směrem. V hloubce více než jednoho metru se objevily první lidské kosti. Po pečlivém očištění jsme mohli nahlédnout do tváře minulosti. Doslova…V natažené poloze byl na tomto místě uložen člověk, který podle typu kovových součástí oděvu, žil v době železné. Přibližně před 2300 lety. Z tohoto období však neznáme jednotlivé hroby, ale pohřebiště různých velikostí. Kompletně odkrytých pohřebišť u nás není příliš, ale i na částečně prozkoumaných nekropolích jsou uloženy desítky, výjimečně více než sto mrtvých. Bylo tedy nutné zaměřit se detailněji na celý prostor budoucího sportoviště. První skrývka byla provedena bagrem s klasickou zubatou lžící. I přes neobvyklou zručnost bagristy nebyl povrch ideální. Navíc několikrát intenzivně zapršelo a nevýrazné rozdíly barvy hlíny, podle kterých by bylo možné identifikovat další hroby, zmizely úplně. Chopili jsme se tedy motyček a polovinu plochy prozkoumali tak zvanou mikrosondáží. Jednoduše řečeno, vytvořili jsme přibližně metr od sebe rovnoběžné rýhy, ve kterých jsme se dostali až na podloží (žlutou spraš).  V našich rýhách byly barevné rozdíly mnohem lépe vidět. Tímto poměrně pracným a fyzicky náročným způsobem se nám podařilo najít další tři „obdélníky“ orientované severojižním směrem. To už byl pádný důvod, proč požádat investora, město Čelákovice, o dodatečnou skrývku podorničí až na žlutou spraš v celém prostoru stavby. Dočištění plochy bylo po dohodě provedeno, tentokrát již strojem s rovnou lžící a za nepřetržitého dohledu pracovníků Městského muzea. Přímo při skrývání, prakticky pod lžící bagru, se nám postupně podařilo najít dalších pět hrobů. Jakmile stavbu opustila technika, zahájili jsme závěrečnou etapu naší práce v terénu. Ano, nějaký čas náš archeologický výzkum trval. Přesně to bylo dvacet čtyři pracovních dní. Ale výsledky určitě za toto zpoždění stavby stály. Minimálně dva hroby by byly bez archeologického výzkumu zničeny při stabilizaci plochy frézou, která nastoupila téměř okamžitě po dokončení naší práce.

Prozkoumali jsme celkem jedenáct objektů, z toho devět kostrových hrobů a dvě zásobní jámy. Podařilo se nám zdokumentovat část pohřebiště z doby laténské, které pravděpodobně zasahuje i do prostoru mimo sportoviště. V tomto období naše území obývali tak zvaní Keltové. Žili převážně v osadách, jakýchsi pravěkých vesnicích, různé velikosti. Obyvatelé těchto vesnic spolu čile komunikovali, obchodovali i získávali své životní partnery. Řešili také konflikty, někdy násilnou formou. Pěstovali zemědělské plodiny, chovali dobytek i domácí mazlíčky, stavěli si domy, vyráběli vše potřebné od hrnců až po zbraně.  A také se samozřejmě rodili a umírali. Předpokládá se, že svět živých (například osady nebo pole) a svět mrtvých (pohřebiště) byl nějakým způsobem oddělen. Mohlo to být pouhou vzdáleností, ale také například vodním tokem, lesem nebo nějakou terénní nerovností. V první etapě archeologického výzkumu nalezené zásobní jámy tedy s pohřebištěm nemají nic společného a byly využívány v jiném období. Bohužel jsme v nich neobjevili nic, co by nám na první pohled prozradilo ve kterém.  Kde ležela osada, nebo osady, které naše pohřebiště v době laténské využívali, tedy nevíme. Známe laténské lokality v blízkosti sportoviště v Záluží nebo mezi Zálužím a Čelákovicemi, ale jsou starší nebo mladší než „naše“ hroby. Ani jedno z těchto míst není navíc kompletně prozkoumáno. S jistotou můžeme pouze říci, že se námi odkrytá část pohřebiště využívala ve třetím století před naším letopočtem.

Na pohřebišti v Záluží byla těla zemřelých ukládána ve většině případů v rakvích do různě hlubokých jam. Rakve byly pravděpodobně vyrobeny z vydlabaných kmenů vzrostlých stromů. V době laténské se zpravidla pohřbívalo společně s vybranými osobními předměty, zejména šperky, součástmi oděvu nebo zbraněmi. Keltové vynikali mimo jiné ve zručnosti při výrobě šperků, zbraní a předmětů denní potřeby. Již v druhém hrobě nám tento fakt doložil bronzový náramek, navlečený na paži pohřbeného. Také nalezené spony z bronzu nebo ze železa, jakési pravěké zdobené „spínací špendlíky“, svědčí o mimořádných schopnostech tehdejších řemeslníků. Podle hrobové výbavy jde o jakýsi průřez „sociálními vrstvami“ tehdejší společnosti. Nalezli jsme hrob pouze s jednou železnou sponou, ale také hroby žen s několika sponami, náramky a nánožníky. Tyto dámy patřily zcela jistě mezi významné členy komunity. Dva z náramků byly vyrobeny ze zvláštního materiálu, tzv. švartny. Surovina pro výrobu švartnových náramků se u nás získávala na Rakovnicku a Slánsku. Dílny, kde se tyto osobní ozdoby zhotovovaly, byly doloženy v blízkosti identifikovaných zdrojů suroviny. Lze tedy předpokládat, že obyvatelé bývalé vesnice v dnešním Záluží komunikovali nejen s nejbližším okolím, ale museli si vybudovat obchodní spojení i na větší vzdálenosti. V závěru archeologického výzkumu jsme odkryli „potenciální partnery“ elegantních dam. Hroby číslo 7 a 8 ukrývaly ostatky tehdejších bojovníků, kteří byli k poslednímu odpočinku uloženi mimo jiné s mečem, kopím a štítem. Všechny jejich zbraně, i když se na nich více než dva tisíce let pod zemí značně podepsaly, dokládají mimořádné schopnosti tehdejších kovářů.

Jednotlivé hroby byly podrobně zdokumentovány v měřítku 1:10 a průběžně fotografovány. Snímky lokality ze vzduchu byly pořízeny za pomoci dronu. Celý archeologický výzkum zaměřil geodet, aby bylo možné při zpracování vytvořit půdorysný plán nalezené části pohřebiště. U bojovníků se nám podařilo využít i nejmodernější techniku, která se v současné době na archeologických výzkumech v terénu používá. Kromě již zmíněného dronu byly provedeny trojrozměrné skeny. Dokumentace archeologických nálezů v terénu neprobíhá nikdy v takových podmínkách, jaké bychom si přáli.  Zejména počasí a náročnost terénu mohou trojrozměrné skenování archeologických situací značně ovlivnit a někdy i zcela znemožnit… Pro firmu Skanix s.r.o. však nebylo nic z toho problém.

 Po dokončení terénní práce 15.6.2018 se mohla stavba sportoviště konečně rozjet naplno a pro nás nastala tak zvaná postexkavační fáze výzkumu. Tedy vše, co je třeba po dokončení „vykopávek“ podniknout v laboratořích a kancelářích.  Zpracování pořízené dokumentace je časově velmi náročné a především konzervace nalezených kovových předmětů bude dlouhodobou záležitostí. Železné předměty, zejména spony, byly rozpadlé natolik, že jsme je museli vyzvedávat i s hlínou. Stejně tak zbraně byly z hrobů vyjmuty s částí zeminy tak, aby nedošlo k jejich poškození.  Všechny předměty byly po vyzvednutí pečlivě zabaleny a okamžitě převezeny do konzervátorských laboratoří. Zároveň bude z bezprostředního okolí kovových artefaktů možné odebrat vzorky organických materiálů. Měď obsažená v bronzových špercích nebo soli, které vznikají při korozi železa, mají jednu pozitivní vlastnost. Částečně konzervují tkaniny nebo jiná vlákna z přírodních materiálů. Přímo na sponách nebo zbraních se tak dodnes mohly zachovat části tehdejšího oděvu. Aby bylo možné zjistit stav kovových předmětů a zvolit správný postup při jejich záchraně před definitivním rozpadnutím, provedli kolegové rentgenové snímkování.

Na závěr bychom chtěli všem Čelákovickým a hlavně Zálužským sousedům slíbit, že v roce 2019 připravíme v našem muzeu velkou výstavu věnovanou našim vzdáleným předkům, uloženým na nalezeném pohřebišti. Snad to i samotní pohřbení přijmou jako jistou omluvu za narušení jejich posmrtného klidu. Jsme přesvědčeni, že je mnohem šetrnější citlivé vyjmutí ostatků archeologem, než rozsekání frézou nebo jiným stavebním strojem. Tomu se nám za podpory města Čelákovic a dodavatele stavby, firmy Green Project, podařilo společně zabránit. Všem zúčastněným děkujeme za spolupráci a podporu při záchraně archeologických památek.

Katalin Almássy, Pavel Snítilý, archeologové Městského muzea v Čelákovicích