Ing. Antonín Černý

Narodil se 19. listopadu 1887 v Sedlčánkách v domě č. p. 3, v rodině rolníka. Měl čtyři sourozence, dva bratry (Josefa a Jindřicha) a dvě sestry (Annu a Růženu).

Nezachovaly se doklady, kam chodil do první třídy. Z maturitního vysvědčení z ročníku 1901/1902 ale vyplývá, že do III. ročníku měšťanky chodil v Lysé nad Labem. I. třídu pokračovací školy absolvoval v Brně 1902/1903. Dále byl jeden rok na praxi strojnické a elektrotechnické a od roku 1903/04 do roku 1906/07 studoval na na c. k. Vyšší průmyslové škole - oddělení strojnickém. Následně pracoval ve strojních a elektrotechnických projektových kancelářích.

Po válce využil tehdejší možnosti a po více než osmi letech praxe na inženýrské pozici mu byl na základě žádosti udělen titul inženýra. V roce 1921 získal vlastní koncesi a oprávnění k „provozování živnosti elektrotechnické". Následně se osamostatnil a elektrifikoval vesnice hlavně na Nymbursku.

Na svatbě svého bratrance Josefa se seznámil se sestrou nevěsty Věnceslavou Beranovou. Rodiny vztahu přály, ale vše překazila válka. Oba mladí si však pilně po celou válku psali. Antonín Černý prošel frontovými liniemi zejména v Haliči a byl zraněn. Jeho bratr Josef zemřel v roce 1914 v zajetí v obci Koroča v Kurské gubernii. Ve válečném zajetí zemřel v roce 1916 také bratr Věncaslavy – Josef Beran.

Avšak ani po skončení války nebylo pro mladé snoubence vše bez problémů. Jejich rodiny se nemohly dohodnout na věnu. Problém se nakonec vyřešil uspořádáním dvojsvatby, která se konala 15. července 1922. Antonín Černý si vzal za manželku Věnceslavu Beranovou, druhým párem byli Jindřich Černý a Marie Beranová.

Manželé měli dvě děti, syny Antonína (1923-1987) a Miloslava (1925-1943). Rodině i firmě se dařilo dobře. A tak uvažovali o koupi vilky v Brandýse nad Labem. Zároveň si pořídili auto. Sloužilo především k podnikání.

Jak dnes víme již jen z vyprávění, Antonín Černý byl oblíbený ve společnosti, měl smysl pro humor, maloval, vyřezával a fotografoval. Věnoval se myslivosti, měl smysl i cit pro technické novinky. Navíc rád cestoval a poznával nová místa.

Antonín Černý tragicky zahynul při autonehodě, když při návratu z jednání se zaměstnanci narazil v roce 1929 svým vozem do stromu.

Ivana Kutílková Černá  -  vnučka  (úpravy Pavla Kohoutová Kutílková – pravnučka)

Prezentace obrázků a kreseb Antonína Černého byla veřejnosti představena 21. 6. 2014 během muzejní noci. Uměleckou stránku těchto kreseb a maleb můžeme nechat stranou, zásadní je zejména jejich dokumentární význam. Jde o unikátní svědectví rakousko-uherského vojáka z frontové linie, zejména z té východní, ruské. V menší míře i z jižní, italské. Antonín Černý si během vojenského nasazení dokázal najít čas, aby kreslil a maloval. Někdy tohoto času zjevně neměl tolik, kolik potřeboval. Přesto během válečné vřavy zachycoval dění kolem sebe s pozoruhodným smyslem pro detail. Zachycoval nejen zákopy s ostnatým drátem, bojové scény, každodenní život vojáka na frontě či v jejím zázemí, ale i věci a jevy, které jistě záměrně odvracely pozornost od války a smrti - mohli bychom říci, že z hlediska psychického života vojáka tím žádoucím směrem. Kreslil a maloval přírodu, venkovskou architekturu, život a zvyky vesničanů, kteří žili v místech bezprostředně dotčených válkou.

Galerie obrázků Antonína Černého je zpřístupněna veřejnosti se souhlasem potomků tohoto sedlčánského rodáka. Prezentovaných více než sto kreseb a obrázků pochází z alb, která opatrují autorovi potomci. 

David Eisner