První z nich, nazvaná Pamětní kniha obecné školy v Toušeni, byla vedena mezi lety 1876 a 1894. Jelikož nejstarší toušeňská obecní kronika obsahuje zápisy pouze z let 1836 až 1866 a pravidelné zápisy jejího druhého dílu počínají se až rokem 1914, jsou nejstarší školní kroniky zásadním pramenem pro poznání života obce v letech 1867 až 1913, zvlášť když se jejich zápisy prozíravě zaobírají i důležitými místními událostmi, leckdy se školou samou přímo nesouvisejícími. První kroniku uvedl do života tehdejší řídící učitel, kouřimský rodák Emanuel Beneš (*1828). Naprostá většina zápisů v prvním svazku kroniky pochází z pera dalšího toušeňského řídícího učitele (od roku 1877) Bedřicha Kautského (1845-1900), rodáka z nedaleké Vinoře. Díky němu se dozvídáme nejen o stěžejních událostech oněch časů, jako byla výstavba nového kostela (1889–1890) a nové školní budovy (1892–1893), ale i o založení hřbitova, o počátcích divadelních představení v Toušeni, o zřízení ovocné školky a včelínů či o finančních sbírkách na rozličné bohulibé účely. B. Kautský nechal též do kroniky pořídit první fotografie – snímky staré školní budovy, sboru učitelů a žáků II. třídy a staré kapličky sv. Floriána.

Autorem části zápisů o stavbě nového kostela sv. Floriána byl zdejší podučitel František Meinich (1869-1936). Pražský rodák, působící v toušeňské škole v letech 1888 až 1891, tak zaznamenal pro paměť budoucím mimo jiné štědrý dar 200 zlatých na fond pro výstavbu kostela, které darovalo roku 1875 Jeho cís. král. Ap. Vel. císař a král Ferdinand I. (V.) Dobrotivý (1793–1875), toho času již více než čtvrtstoletí „ve výslužbě“. V kronice je též několik textů psaných neznámými pisateli či novými učiteli školy, mezi jejichž první úkoly v nové funkci náleželo vlastnoruční vepsání jejich zatímního životopisu.

Také druhá školní kronika, nadepsaná jako Pamětní kniha obecné školy v Toušeni založena roku 1894, začíná nám již známým rukopisem Bedřicha Kautského, a to až do jeho smrti v roce 1900. Z plejády dalších školních kronikářů, jmenujme zde např. Františka Vlasáka (1874-1952), Ferdinanda Šimona (*1864), Václava Zemana (1893-1969) a Václava Vošahlíka (1877-1940), vyniká osobnost čáslavského rodáka a v letech 1907 až 1919 toušeňského řídícího učitele Ferdinanda Č. Holinky (1857-1943),spisovatele a překladatele z polštiny. Zejména jeho zápisy ohledně situace v obci za první světové války a vykreslení dobové atmosféry rozpadu Rakouska – Uherska a vzniku samostatného Československa v roce 1918 si zasluhují plnou pozornost nejen v letošním jubilejním roce. Tento druhý svazek kroniky končí školním rokem 1938/39, tedy v pohnutých dobách počátku nacistické diktatury v českých zemích – následující školní rok se kronika nevedla vůbec, ale to je již jiný příběh...

Vybrané úryvky ze dvou nejstarších školních kronik byly již uveřejněny např. ve sborníku Lázně Toušeň – 100 let nové školy, který uspořádal a k tisku připravil toušeňský kronikář RNDr. Jan Králík, CSc., a vydal Obecní úřad Lázně Toušeň roku 1992 či v publikaci Lázně Toušeň v listinách a kronikách, kterou připravil týž autor a vydal také Obecní úřad Lázně Toušeň, a to v roce 2002.

V nedávné době proběhla v čelákovickém muzeu kompletní digitalizace obou kronik, díky níž se zájemci o regionální historii mohou seznámit s  obsahem těchto cenných dokumentů, a to na stránkách Městského muzea v Čelákovicích – www.celmuz.cz.

hrg