V roce 2002 byl do Čech na výstavu „Střed Evropy okolo roku 1000“ maďarskými kolegy zapůjčen meč, nalezený nedaleko Dunaje. Na výstavě jsem byl na Pražském hradě dvakrát. Byly zde vystaveny unikáty a v podstatě to nejcennější, co je dosud k období kolem roku 1000 ve středoevropských muzeích k dispozici. Včetně svatováclavské zbroje a meče… Meč, zapůjčený z muzea v Budapešti, jsem při svých návštěvách považoval za jeden z mnoha nádherných artefaktů, vystavených na této velmi povedené výstavě. Nikdy by mě nenapadlo, že se k této konkrétní zbrani po letech vrátím.

Po očištění meče z Toušeně jsme ve spolupráci s kolegy z Národního muzea a Archeologického ústavu v Praze začali hledat nejbližší analogie, tedy zbraně, které se našemu meči nejvíce podobají. Již na první pohled byla fotografie maďarského meče v katalogu z výstavy na Pražském hradě velmi podobná meči, nalezenému u nás. Využili jsme tedy toho, že naše kolegyně pochází z Maďarska. Katalin požádala o detailní nafocení meče uloženého v Nemzeti Múzeum v Budapešti a kolega Dr. László Révész prosbě velmi ochotně vyhověl. Díky této spolupráci máme k dispozici podrobnou fotodokumentaci meče, nalezeného na raně středověkém pohřebišti ve městě Szob, na levém břehu Dunaje (obr. č. 1). Meč byl součástí pohřební výbavy muže ve věku mezi 30 - 35 lety. Zemřelý byl uložen přibližně uprostřed pohřebiště (obr. č. 2, hrob číslo 21) a na svou poslední cestu byl kromě meče vybaven i mnoha dalšími milodary. Do jeho hrobu byl vložen i reflexní luk se šípy, sekera, nůž, ale také další předměty, jako šperky a součásti koňského postroje (obr. č. 3 a 4). Hrob obsahoval nejbohatší výbavu z celého pohřebiště a muž patřil tedy v době svého života k velmi významným lidem. Možná k těm nejvýznamnějším…Kosterní pozůstatky se nijak nelišily od tehdy běžné populace, žijící na území dnešního Maďarska. Dvoumetrový blonďatý seveřan to tedy určitě nebyl a meč, zcela jistě pocházející ze severní části Evropy, se k němu dostal pravděpodobně jako velmi cenný dar nebo válečná kořist.

K našemu velkému překvapení meč z Maďarska má téměř identickou výzdobu záštity a části hlavice meče. Také technologie, vtepávání drátků ze stříbra, mědi a mosazi, je u obou zbraní stejná. Podoba výzdoby obou zbraní je naprosto zarážející (obr. č. 5 a 6). Pokud bych byl příznivcem konspirativních teorií, nebál bych se napsat, že oba meče, jejichž místo nálezu dělí více než 400 km a původ je kdesi na severu Evropy vyrobil jeden člověk. Protože však musím zachovávat jistou vědeckou úroveň našich příspěvků, měla by šestá část Příběhu meče sloužit zejména jako inspirace pro zájemce o naším muzeem vyhlášenou literární soutěž.

Pavel Snítilý, archeolog Městského muzea v Čelákovicích

Prameny a literatura:

https://mapy.cz

Fotoarchiv Městského muzea v Čelákovicích, p. o.

Magyar Nemzeti Múzeum Budapest

Bakay, K. 1978: Honfoglalás és államalapitás kori temetök az Ipoly mentén. Studia Comitatensia 6, str. 16 – 21.

Naše poděkování patří kolegovi Dr. László Révészi z Nemzeti Múzeum Budapest. Autorem fotografií je József Rosta z téže instituce.

English Translation