Drobný krucifix s korpusem těla Ježíšova představuje jedinečnou ukázku atributů Kristova umučení. Drobné tzv. Arma Christi, provedené pravděpodobně odlitím olověného plíšku, které patří mezi významné devoční náměty, vyplňují plochu kříže. Ikonografický výklad jednotlivých předmětů se vztahuje k dílčím okamžikům spjatým s událostmi bolestného konce Kristova života, s nimiž se setkáváme v evangeliích.

Prvním vyobrazeným nástrojem na vrcholu kříže je kohout. Ten odkazuje na Petrovo zapření Krista.

Mezi tím, co byl Kristus souzen před veleradou, seděl Petr venku na dvoře. Přistoupila k němu žena a řekla mu, že i on byl s tím Ježíšem z Galileje. On to ale přede všemi zapřel. Když zamířil k bráně, potkala ho jiná, která pověděla ostatním: „Tenhle byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“ Petr ho však znovu zapřel. Po malé chvíli ho obklopili kolemstojící a řekli: „Určitě k nim patříš. I tvé nářečí tě prozrazuje!“ Tehdy začal zaklínat a přísahat: „Toho člověka neznám.“ A vtom zakokrhal kohout. Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“ (Mt 26, 67-75)

Nápisovou tabulku INRI (Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum) nechal Pilát umístit na vrchol kříže, na němž byl Kristus ukřižován (J 19,19).

Mezi jeden z nejčastěji zobrazovaných nástrojů Kristova umučení patří trnová koruna, která je připomínkou Kristova korunování trním. Dostala se i do názvu významného jihočeského cisterciáckého kláštera Zlatá Koruna, dříve Trnová Koruna (Sancta Spinea Corona). Přemysl Otakar II. pravděpodobně obdržel trn darem od francouzského krále Ludvíka IX. Svatého, velkého ctitele relikvií, který pro Kristovu korunu, jíž získal v roce 1241, nechal postavit známou Sainte-Chapelle. Uvnitř trnové koruny, kterou spatřujeme na krucifixu, se nachází srdce Ježíšovo, probodnuté třemi hřeby, jimiž byl Kristus přibit ke kříži.

Kalich je připomínkou Poslední večeře. Kladivo, kleště a žebřík patří mezi předměty, které sloužily ke Kristovu Ukřižování a Snímání z kříže. Motiv kostek se váže k události, která se odehrála bezprostředně po Ukřižování, když si vojáci losovali o Kristův oděv. Měšec se třiceti stříbrnými připomíná Jidášovu zradu, o níž píší evangelisté. Při Poslední večeři Kristus označil Jidáše za zrádce. Ten později přivedl vojáky do zahrady zvané Getsemene a políbil Krista, aby jej poznali. Když si Jidáš uvědomil, že zradil "nevinnou krev", litoval. Stříbrňáky zahodil a oběsil se na provaze, jak se dozvídáme například v Matoušově evangeliu (Mt 27,5). Námět suknice se váže ke kostkám, tedy symbolu již výše uvedenému. Jan ve svém evangeliu (J 19, 23-24) píše: "Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozpárali je na čtyři díly, pro každého vojáka jeden. Vzali mu i košili, a když zjistili, že je beze švů, odshora dolů utkaná vcelku, řekli si: 'Netrhejme ji, raději losujme, komu připadne.' Když to ti vojáci udělali, naplnilo se Písmo, jež říká: Rozdělili si mé šaty, o mé roucho házeli los."

Mezi další nástroje Kristova umučení patří rouška Veroničina. Podle legendy přistoupila Veronika ke Kristu, když stoupal na Kalvárii, a setřela mu šátkem zakrvácenou tvář. Do látky se zázračně obtiskla Kristova podoba s trnovou korunou na hlavě. Typologicky je třeba odlišit Veroničinu roušku od veraikonu nebo mandylionu, který vyobrazuje Krista bez trnové koruny stop mučení.

Důtky a březové metly symbolizují Bičování Krista, o němž evangelisté píší jen velmi stručně (Mt 27,26; Mk 15,15; L 23,16; J 19,1). Kopí připomíná zbraň, kterou byl Kristus probodnut po Ukřižování, aby se zjistilo, zda je mrtev. Římský voják, který čin vykonal, je pokládán za Longina. Ten byl podle legendy vyléčen z částečné slepoty Kristovou krví, která stékala po jeho kopí. Vzdal se tedy vojenské služby, stal se mnichem a zemřel mučednickou smrtí. Džbán připomíná Pilátovo mytí rukou, které učinil na znamení nesouhlasu po Kristově odsouzení. Při mytí, jak píše evangelista Matouš (Mt 27,24), pravil: "Nejsem vinen krví tohoto muže." Žezlo z rákosu, nebo jak píše Matouš (Mt 27,29) hůl, připomíná události spjaté s Korunováním trním. Po tom, co byl Kristus zbičován, odvedli jej vojáci do místodržitelského paláce, kde mu upletli trnovou korunu, přes ramena mu přehodili purpurový plášť a do ruky mu vložili hůl (zde žezlo z rákosu). Houba na tyči v dolní části drobného artefaktu se váže k poslední události spjaté s Ukřižováním. Jan píše, že na Kristovo zvolání "Žízním" mu byla podána houba s octem. Když Ježíš okusil ocet, řekl: "Je dokonáno!" Sklonil hlavu a odevzdal svou duši.

Úcta k Nástrojům Kristova umučení je úzce spjata s relikviemi. Jejich velkým ctitelem, díky němuž se úcta ke svatým ostatkům rozšířila i na naše území, byl již jmenovaný Přemysl Otakar II.

Císař Karel IV. dal pro uchování tzv. relikvií imperiales, k nimž se řadí zejména nástroje Kristova umučení, upravit hrad Karlštejn, kde byly uloženy v kapli Ostatků umučení Páně. Papež Inocent VI. dokonce zavedl na přání Karla IV. pro německé země a Čechy roku 1353 svátek De Armis Christi.

Že byly Nástroje Kristova umučení oblíbeným motivem, který se dále rozšířil do výtvarného umění, dokládá i drobný krucifix ze sbírek našeho muzea. Setkáváme se s ním i na řadě dalších významných památek. Pro příklad jmenujme nástěnnou malbu z Domu U Kamenného zvonu z počátku 14. století.  Bolestný Kristus je obklopen anděly, kteří nesou nástroje Kristova umučení, přičemž sama postava Bolestného Krista v tomto případě zastupuje jeden ze samotných Arma Christi. Velmi známé je také barokní sousoší z Karlova mostu od Matěje Václava Jäckela představující Sv. Bernarda z Clairvaux před Pannou Marií z roku 1709.

Tereza Kučerová