Železnice, přivedená k Čelákovicím v roce 1873, podnítila netušený rozmach městečka. Stavba trati si vynutila odtěžení části západního svahu vrchu Šibeňák, přičemž získaný materiál posloužil k budování náspů a vyrovnávání terénních nerovností. Podle staniční kroniky „stavbou dráhy změnily se komunikace měrou nevelkou. Všechny cesty a silnice měly přejezdy přes dráhu, toliko cesta tzv. Kozovazská, která odbočovala ze silnice okresní Čelákovice – Záluž v místech, kde je nyní nádraží, na jejímž rozchodu byl starý kamenný kříž, byla připojena na rovnou cestu drahou zřízenou, která vedla od silnice Mochovské podél dráhy“. V Čelákovicích se zpočátku prostě nevyskytoval ani jeden podjezd nebo nadjezd k mimoúrovňovému překonání tratě. Byly tu pouze úrovňové přejezdy. Situace se změnila až v roce 1907. Tehdy byl železniční most přes Labe zbudovaný v roce 1872 z větší části nahrazen novou konstrukcí a zvýšen o 1,6 m. Slovy staniční kroniky „povstal u Jiřiny na místě přejezdu podjezd“, první v Čelákovicích.

Do přílohy vkládáme projekt rozšíření přejezdu z roku 1913 vycházející z obecního požadavku, jehož autorem byl známý čelákovický architekt Konstantin Sax (1874-1927). Přejezd je lokalizován  vzdáleností 7,033 km od nádraží v Lysé n. L. (průsečík tratě a levého břehu Labe se pojil s hodnotou 6,5 km, zatímco později zbudovaný podjezd v dnešní ulici U Podjezdu s hodnotou 8 km). Tento přejezd se i podle kontextu okolní krajiny nacházel v blízkosti dnešní železniční zastávky Čelákovice - Jiřina.  Není známo, zda práce na rozšíření přejezdu na sedmém kilometru skutečně proběhly, ale vzhledem k načasování těsně před vypuknutím první světové války lze očekávat že spíše nikoli.