Začátkem roku 2019 byl do muzejní sbírky začleněn německy psaný deník, nadepsaný na přední straně jako „Vzpomínky na KLV dobu, Čechy a Morava, Červená 1943, Sulov 1943/44“. Autorem deníku byl chlapec Günter Wiegand, narozený v roce 1928, jak se z marginálních poznámek podařilo zjistit. Günter pocházel z Essenu v německém Porúří a hned v úvodní kapitole popsal mohutný letecký útok na domovský Essen v březnu 1943, který město obrátil v trosky. V důsledku toho se chlapec od dubna 1943 zúčastnil programu KLV. Zkratka „KLV“ je odvozena z německého slova „Kinderlandverschickung“, tj. vysílání dětí na venkov. V našem prostředí málo známá problematika byla vlastně označením pro projekt školní výchovy německých dětí v jiném než domovském prostředí, v éře Velkoněmecké říše. Za druhé světové války se vlastně jednalo o evakuaci dětí z oblastí ohrožených strategickým bombardováním, tudíž slovní spojení „vysílání dětí na venkov“ působí eufemisticky. Častou destinací programu KLV býval Protektorát Čechy a Morava.

Přílohou deníku, který si chlapec ilustroval, je velká kolekce fotografií z doby před rokem 1944, na kterých jsou především zachyceny domovský Essen, místa chlapcova protektorátního pobytu a chlapcovi spolužáci.  Fotografie spolužáků byly součástí fotoalba, které bylo v nezjištěné minulosti - jako pachatele nelze vyloučit ani samotného Güntera - rozřezáno na kusy.  Samotné fotografie jsou někdy popsány, jindy nikoli, na fotografiích spolužáků a arších rozřezaného alba se obvykle nachází věnování adresovaná Günterovi, byť chlapcovo jméno je velmi zřídkakdy uváděno.

Samotný deník chlapec vedl od března 1943 do letnic 1944, tedy do června, kdy záznamy na straně 122 náhle končí. Není však jasné proč. Günter nejprve pobýval v penzionu Červená nad Vltavou, později v hotelu Sulov (horská chata Sulov u Bílého Kříže v Beskydech). Některé přílohy pochází však z prosince roku 1944, žádnou nelze s jistotou určit jako pozdější z roku 1945. Fotografie Günterových spolužáků se obvykle datují k pozdějšímu období druhé poloviny roku 1944. Jako místo snad závěrečného pobytu bývá na fotografiích označována Chotěboř, kterou však chlapec v deníku nezmiňuje.  Je pravděpodobné, že Günter a jeho spolužáci, kterým v roce 1944 bylo kolem 16 let, byli v závěrečné fázi války zapojeni do obrany Německa.     

Deník muzeu s přílohami měla (snad) v roce 1988 věnovat Antonie Potůčková z Rybářské ulice č. p. 155, která zemřela v roce 1997. Paní Potůčková dlouhá léta pracovala na čelákovickém nádraží, kde přicházela do styku s poštovními zásilkami. Pravděpodobně se právě zde do jejích rukou dostal dotčený deník s přílohami.  Byť se jedná o hodnotný doklad z protektorátní každodennosti, navíc pohledem cizího dorostence, postrádá přímou vazbu k Čelákovicím. V každém případě se třicet let s deníkem nepracovalo. V roce 2019 byl i s přílohami zapsán do muzejní sbírky pod přírůstkovým číslem 9/2019 (řada inv. čísel H 151595 až H 151653).   

David Eisner