Největší archeologickou aktivitou muzea v roce 2020 byla série prací, které předcházely stavbě splaškové kanalizace a vodovodu v Záluží. Kvůli rozsahu této akce jsme spolupracovali se společností Archeo Pro, o. p. s. Výstavba dlouho očekávané kanalizační sítě ovlivňuje život v celé obci. Doufali jsme, že v souvislosti se zemními pracemi získáme ucelený obraz ztracené a zapomenuté minulosti Záluží (obr. 1). Možná jste již získali určitou představu o jejím bohatství na naší výstavě v roce 2019, kde ústředními protagonisty byly laténské hroby prozkoumané v roce 2018. Na jaře roku 2020 jsme tedy zahájili záchranný výzkum s obzvláště velkým očekáváním.

Již při přípravě jsme se snažili zohlednit potřeby zhotovitele, a tak jsme naši práci organizovali dvěma výrazně odlišnými způsoby (obr. 2). Plošný archeologický výzkum byl naplánován na místech již známých z předchozích muzejních akcí jako archeologické lokality. Na jiných místech jsme předpokládali klasický archeologický dohled, který se provádí současně s probíhajícími stavebními pracemi.

Dále uvedu v chronologickém pořadí naše nejzajímavější nebo nejdůležitější výsledky.

Jaro: Vořechovka – Haškova (obr. 3)

Činnost jsme zahájili v ulici Vořechovka 30. dubna 2020. Na tehdy ještě krásné a útulné návsi jsme počítali s nálezy středověkého (14. století) a novověkého (17. století) osídlení. Jelikož kanalizace vede pod současnou silnicí, bylo otázkou, kolik pozůstatků najdeme. Z map 18. a 19. století totiž víme, že cesty zůstaly víceméně na stejném místě (obr. 4–5). Na základě námi odkrytých nálezů je vidět, že situace jako dnes byla podobná i v 17. století. Výjimkou byly pozůstatky zdiva stavení na jižním konci ulice Vořechovka a velké odpadní jímky, naznačující větší hospodářství u křižovatky ulic Vořechovky a Haškovy. Naším nejzajímavějším nálezem bylo z cihel a kamenů vybudované topeniště (obr. 6). V severní části Vořechovky byly nalezeny středověké odpadní a zásobní jámy, částečně poničené pozdějšími cestami. To dokazuje spolu se starými mapami, že středověká vesnice byla mnohem menší než ta současná (obr. 7).

Léto: okolí sportoviště a severní část Záluží (obr. 8)

S největší pozorností jsme očekávali zemní práce v okolí nového multifunkčního hřiště, protože se tam mohly objevit nové laténské hroby. K velké úlevě investora a stavební firmy se to nakonec nestalo. (V muzeu však jedno oko nezůstalo suché…) Rádi bychom prozkoumali další část pohřebiště, ale za daných okolností nám nevadilo, že stavba nenarušila další hroby a věčný klid nebožtíků z doby železné.

V severní části obce jsme prováděli pouze archeologický dohled během stavby. Podle předchozích muzejních výzkumů zde nebyly archeologické lokality. Byla jsem tedy velmi překvapená, když jsem viděla obrysy jam ve stěně výkopu v ulici K. Brabce. Protože v nich nebyly vůbec žádné střepy – naše hlavní chronologické pomůcky – nemůžeme je přesně datovat. Na základě jejich charakteru a fragmentů lidských kostí nalezených v jedné z jam se domnívám, že jde většinou o objekty z mladší nebo pozdní doby bronzové. V roce 2018 jsme u hřiště našli dvě zásobní jámy tohoto stáří, ve kterých bylo též jen pár malých zlomků keramiky.

Podzim-zima: v parku a V Zahrádkách (obr. 9)

Až na podzim jsme se dostali do okolí parku a ulice V Zahrádkách. Zde byla druhá oblast Záluží, o které jsme předem věděli, že je lokalitou bohatou na archeologické nálezy. Naši předchůdci se zde usadili v mladší době železné a v době římské. A naše očekávání se splnilo. Narazili jsme všude na zásobní a odpadní jámy a dokonce jsme prozkoumali pozůstatky do země částečně zahloubených chat, takzvaných polozemnic. Bohatý keramický materiál z doby římské zahrnoval také několik zvláštních tvarů (obr. 10). Odkryli jsme i část železářské pece z této doby (obr. 11).

V ulici V Zahrádkách jsme našli i objekty ze 14. století, které byly velmi vzdálené od těch na návsi. To ukazuje na rozlehlost středověké vesnice nebo rozptýlené osídlení.

Loňskou sezónu jsme uzavřeli 3. prosince se sněhem (obr. 12). Při výzkumu jsme nezískali tak velkolepé předměty jako z laténských hrobů v roce 2018, vytěžili jsme však velmi důležité informace o rozsahu již známých lokalit a můžeme tak lépe pochopit, jak se osídlení měnilo.

Malá část terénu nám ještě zbývá k prozkoumání v letošním roce, proto stále doufáme, že najdeme další cenné artefakty a nové informace.

Katalin Almássy