Publikace je založena na znovunalezení pozůstalosti po čtyřech německých vojácích, kteří byli utlučeni davem dne 11. 5. 1945 v nedalekých Nehvizdech. Původně byla opatrována tamní farností, v 70. letech 20. století se však dostala do čelákovického muzea, které o ní v roce 1983 informovalo Červený kříž. Nicméně až po roce 2015 byla vyhodnocena a začleněna do muzejní sbírky. Na jejím základě autorská dvojice podnikla rozsáhlé a zčásti úspěšné pátrání a napsala tuto knížku. Bolestná historie přibližuje osud čtveřice vojáků, kteří nalezli společnou smrt a dodnes odpočívají v Nehvizdech. U Adolfa Müllera, německého vojáka původem ze severních Čech, který před Mnichovem stihl vykonat základní vojenskou službu v Československé armádě, tak sledujeme pohyb na frontách druhé světové války, válečná zranění i soukromý rodinný život. Franz Widtmann byl také sudetský Němec, tentokrát ze Západních Čech, a živil se výrobou zrcadel. Utrpěl těžká válečná zranění, díky kterým byl v posledních měsících života prakticky invalidní. Karl Breunig původem z Hesenska byl vzhledem ke svým zdravotním vadám povolán do vojenské služby relativně pozdě. Povoláním byl zahradník. O Rakušanu Franzi Königovi se podařilo na základě dochovaných dokumentů vysledovat nejméně. Tito čtyři kamarádi se společně začátkem května 1945 vydali na cestu domů z Jičína. Nikdy se domů nedostali a teprve až nedávno byly sestra Franze Widtmanna a dcera Karla Breuniga informovány o osudu svých dlouhodobě nezvěstných bližních. Úsilí věnované dohledání synů Adolfa Müllera nebylo zatím korunováno úspěchem. V širším kontextu se čtenář díky knížce seznámí s pohybem ustupujících vojáků zhroucené Německé říše první dny po kapitulaci v regionu na severovýchod od Prahy. Byly to dny nadějné a tragické zároveň. Příliš mnoho životů na všech stranách bylo obětováno zbytečně. Přechod od války k míru se však bez násilí bohužel snad ani obejít nemůže.

David Eisner