Seznamuje návštěvníky se stavebním vývojem této nejstarší zachovalé světské stavby v našem městě a částečně podává obraz o životě a kulturní úrovni její obyvatel. Mimo autentických hmotných dokladů získaných v rámci provedeného výzkumu jsou v ní kromě několika dokumentárních fotografií na půdorysných plánech graficky znázorněny jednotlivé stavební fáze, během nichž objekt čelákovické Tvrze procházel úpravami, které měnily její vzhled i rozsah.

O původu a vzniku Čelákovic nemáme přesných zpráv. Základem pozdějšího města se nesporně stala stará slovanská osada, archeologickými nálezy doložená od 9. století na levobřežní labské terase s centrem ležícím na mírně vyvýšeném ostrohu, dříve chráněném ze tří stran vodou řeky Labe. Nejstarší písemná zpráva, vztahující se k roku 1290, hovoří o Čelákovicích jako o královském městečku. V té době již také na břehu Labe tvořil důstojnou dominantu kamenný kostel, postavený v románském slohu koncem 12. století, který byl od počátku součástí jednoho opevněného celku – hradiště.

Západně od něho na pokračujícím opukovém výběžku stávala na kamenném základě dřevěná tvrz, podle archeologických nálezů zbudovaná někdy v průběhu 2. poloviny 10. století. Ta byla po zániku nejspíše požárem  kolem r. 1300 nahrazená kamennou věžovitou stavbou, dodnes zachovanou v základech a v části nadzemního zdiva. Nedlouho potom byl na Labi pod Tvrzí vybudován mlýn, který s Tvrzí a  okolními grunty tvořil jeden hospodářský celek, nazývaný Hradištko a později Hrádek Čelákov. 

Původně královský majetek přešel do držení církevních hodnostářů a od poloviny 14. století se v držení Tvrze vystřídala řada šlechtických rodů, např. pánové z Okoře, z Cách, z Vartemberka, z Michalovic, z Klinštejna ad. Posledními významnými majiteli byli pánové  Krajířové z Krajku. Těm bylo roku 1547 čelákovické zboží zkonfiskováno a  přešlo včetně Tvrze do držení královské komory. Komorou  byla téhož roku Tvrz prodána Machu Turnovskému a zanedlouho přešla do majetku Koutských z Kostelce. Roku 1665 ji měla opět v držení královská komora a objekt byl využíván k různým účelům. V roce 1729 je objekt dokonce nazýván Jägerhausem, tj. myslivnou, kde jako nájemce bydlel dvorní myslivec  V. Hottovec. Královská komora v roce 1778 opět Tvrz prodala a nový majitel v ní zřídil výsadní hostinec, který zde existoval téměř 170 let.

Současný objekt Tvrze tvoří hlavní budova, složena z jižního přízemního  a přiléhajícího severního patrového traktu a dvorní objekt. Původní Tvrz v podobě masivní věžovité stavby existovala více jak 150 let. Podstatně svůj půdorys změnila teprve při rozsáhlé přestavbě a přístavbě na přelomu 15. a 16. století, kdy k ní byl přistavěn severní patrový trakt s fasádou ozdobenou malovaným kvádrováním. Po převzetí majetku pod Královskou komoru byl ve druhé polovině 16. století v jihovýchodním prostranství dvora Tvrze postaven hospodářský objekt - přízemní stavení, sloužící předně k ustájení koní a k severnímu traktu připojen ještě východní patrový přístavek. Celý prostor objektu Tvrze byl samostatně uzavřen hradební zdí s branami na východní a západní straně (r. 1579) a fasáda jižního traktu dostala renesanční sgrafitovou výzdobu v podobě psaníček. Mezi ohradní zdí kostela a tvrze a mezi kostelem a starou farou byly provedeny průkopy, ve kterých vznikly cesty ke mlýnu a k Labi. Podstatnou změnou Tvrz prošla ještě v roce 1730, kdy původní věžovitá stavba - jižní trakt - musel být ze statických důvodů snížen na přízemní budovu a ta byla opatřena mansardovou střechou krytou šindelem. 

Od konce 18. století, kdy Tvrz sloužila jako hostinec, utrpěla četnými necitlivými stavebními zásahy a při hospodských přestavbách v roce 1905 a 1939 byl její středověký ráz setřen úplně. Pro hostinské účely objekt sloužil ještě krátce po roce 1945. Po jeho zrušení nebyl téměř udržován a postupně se dostával do havarijního stavu. Byly v něm zřízeny ubytovny, skladiště, byty a krátce i hudební škola. V roce 1949 došlo k přestěhování městského muzea do dvou uvolněných místností v přízemí objektu, pro které se postupně dařilo uvolňovat další prostory a v roce 1970 sloužil již téměř celý jen k jeho účelům. Pro zachránění této historické kulturní památky bylo nutné přistoupit k její celkové rekonstrukci. Koncem roku 1972 se konečně  realizovala tolik potřebná oprava střechy nad severním traktem Tvrze. Po zhotovení průzkumů proběhly náročné zajišťovací práce a stavební úpravy, kterými byly odstraněny dřívější nevhodné zásahy a vestavby. Na to navázala  letech 1974 – 1983 celková rekonstrukce objektu podle projektu Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů v Praze, kterou se v rámci možností dostala Tvrzi zpět její středověká podoba.

Špaček, J. 1974: Čelákovická tvrz. In Středočeský sborník historický 9, 183-199. Praha.
Špaček, J. 1977: Čelákovická tvrz. Archaeologia historica 2, 127 – 136. Brno.
Špaček, J, 1990: Před vznikem města. In E. Vlasák, Polabské město Čelákovice, 17, 26. Čelákovice.
Špaček, J. 1997: Některé nové poznatky ze stavebně historického průzkumu a archeologického výzkumu bývalého Hrádku v Čelákovicích. In Středočeský vlastivědný sborník 15, 192-206. Roztoky u Prahy.
Kolek, R. 2004: Čelákovice a Koutští z Kostelce. In 100 let Městského muzea v Čelákovicích, 273-296. Čelákovice.