První etapa rekonstrukce začala letos v květnu v nádvorním objektu s výstavní síní a také na nádvoří. Místo pozvolna se rozpadajícího přístřešku vzniknou nové bezbariérové toalety.

Stavební práce probíhají již třetím měsícem, ale předcházela jim samozřejmě náležitá příprava. Muzeum bylo uzavřeno 1. února a v tento den jsme tedy zahájili náročnou logistickou operaci. Nejdříve bylo nutno rozebrat letitou stálou expozici původně umístěnou ve tvrzi, aby vznikl prostor pro dočasné uložení všeho, co ukrývala nádvorní budova. Téměř každý se alespoň jednou v životě stěhoval. Není to nic jednoduchého, ale stěhovat muzeum je okořeněné tím, že se musí přesouvat sbírkové předměty. Ty jsou častokrát velmi křehké, historicky cenné a manipulace s nimi vyžaduje speciální zacházení a důslednou evidenci. Vystěhování depozitářů nad výstavní síní a další „evakuační“ práce nám tedy trvaly necelé tři měsíce, vše jsme ale zvládli v dohodnutém termínu a na konci dubna byl nádvorní objekt připraven.

Stavební úpravy začaly poměrně rozsáhlými bouracími pracemi v podkroví, odstraněny byly heraklitové desky tvořící stěny a strop depozitářů nad výstavní síní. Po výměně podhledů se celý prostor rozšíří, a my získáme další tolik potřebné místo pro umístění našeho rozsáhlého sbírkového fondu. Odstraněno bylo také zcela nevyhovující schodiště, které komplikovalo přístup do horního patra.

Toalety, přístupné z nádvoří tvrze, byly taktéž vybourány a tím vznikl prostor pro schodiště nové, širší a méně příkré. V přízemí byla v rámci projektu změněna dispozice pracovny, kuchyňky a dalších prostor tak, aby lépe vyhovovala potřebám muzea. Ve finále bude vyměněna i podlahová krytina ve všech prostorách nádvorního objektu a návštěvníci se mohou ve výstavní síni těšit na novou dřevěnou podlahu, doplněnou cihlovými dlaždicemi ve vstupu.

Výměna nevyhovujících inženýrských sítí si nutně vyžádala rozsáhlé zemní práce na nádvoří muzea. Další větší výkopy byly naplánovány pro základy nových toalet v prostoru bývalého přístřešku. Také technologie zamýšleného vodního prvku v travnaté ploše vyžadovala vyhloubení tři metry hluboké jámy. Naše archeologické oddělení se tedy po dohodě s investorem pustilo do archeologického výzkumu, tak říkajíc „u sebe doma“. Při tvorbě rešerší a hledání informací, ať již těch publikovaných či uložených pouze v našem archivu, jsme bohužel zjistili, že se zemním pracím při rekonstrukci tvrze v 70. a 80. letech příliš pozornosti nádvoří muzea nevěnovalo. Vlastně se jím odborně nikdo téměř vůbec nezabýval… Nevěděli jsme tedy, do čeho se vlastně pouštíme, ale o to větší byla naše očekávání.

Přesně v polovině června byl zahájen první výkop u studny na nádvoří tvrze. Následovaly pak zemní práce v trase hlavního vedení inženýrských sítí, od vstupu do infocentra až k východní bráně. Původně jsme předpokládali, že po rozebrání části pískovcové dlažby odebereme malým bagrem vše, co pochází z 20., případně z 19. století a dále se bude pokračovat za pomoci motyčky a lopaty. Při pohledu do výkopů jsme však záhy zjistili, že je tato opatrnost zbytečná a archeologické terény, které se v prostoru bývalého šlechtického sídla nutně musely nacházet, jsou nenávratně a bez jakékoliv dokumentace pryč. Dalo by se očekávat, že vše bude zničeno tam, kde byla v minulosti položena dešťová kanalizace, vodovod nebo elektrické kabely. Archeologický terén však chybí i v místech, kde potrubí ani kabely nevedou. Prostor nádvoří naší tvrze byl tedy v minulosti zasažen tak rozsáhlými terénními úpravami, že došlo ke zničení téměř všech souvrství, kam se po staletí ukládala historie místa, které má pro město Čelákovice tak zásadní význam. Jen před vstupem do infocentra se nám podařilo zachytit nejspíše část základu z pískovcových kamenů, který pravděpodobně souvisí s nějakou ze stavebních fází tvrze. Zásahem však byla odkryta pouze malá část maltou spojených pískovcových kamenů a není tedy možné určit, o jakou stavební konstrukci přesně jde. Po konzultaci s pracovníky Národního památkového ústavu, kteří byli přizváni, aby zhodnotili průběh a koncepci archeologických prací, se domníváme, že se mohlo jednat o základy pro původní schody. Navíc byl tento základ z části zničen výkopem pro elektrické kabely při rekonstrukci v 70. nebo 80. letech. Ze zásypu výkopů pro staré potrubí a kabely se nám podařilo vyzvednout pouze části dvou architektonických prvků z pískovce. Zdokumentovali jsme tedy stávající stav a poněkud zklamaně ukončili archeologický výzkum, od kterého jsme toho tolik očekávali.

Pavel Snítilý